zápiscích vypravuje se i o tom, jak za velké drahoty, jaká byla r. 1771, přivezl jeden hospodář z Rovné do Úřetic čtyřmi kozími mohutnou kládu dřeva a byl rád, že tu za ni dostal bochník chleba.

Josef, který byl po druhé ženat, odkázal statek synu z prvého manželství Janovi. Na toho po smrti otcově sočila macecha tak dlouho, sž jej ze statku vypíchala a on se dal na vojnu. Jako voják zúčastnil se válek Napoleonských, dostal se do zajetí na 17 měsíců v Orleansu, kde pracoval s jinými při dvoře jistého »mosie de Charmon«. Kromě na poli pracoval i při zřizování kanálu mezi Seinou a Loirou. Při těžké té práci způsobil si na ruce mozol, který nosil až do smrti. Jan, jako všichni Napoleonští vojáci, rád vypravoval o pobytu svém ve Francii, zvláště o tom, jak naučil tam dělníky sekat kosou. Dříve prý tam při sekání užívali jen srpů. Jak Jan začal kositi, sbíhali se sem z daleka lidé a dívali se jako na nějaký zázrak na »cikána«, jak seče kosou. Později, když se dostal ze zajetí, vymohl ho jeho švakr Zemlička z Brčekol z vojny a poslal za něho nějakého Severina z Bezděkova. Když Jan přišel z vojny domů, změnilo se mnoho ve statku. Dostal se zase do cizích rukou a náš vysloužilec přiženil se do chaloupky. Hnětlo ho ovšem velice, jak cizí osoba na statku se roztahuje a kde komu vypravoval o tom, jak přišel o statek. Kdosi mu také poradil o dobrém právníku v Kutné Hoře. Soudil se plných 19 let; celou tu dlouhou dobu těšil se tím, že jeho spravedlivá věc zvítězí. Rozumí se, že Jetonickou, které bratr Štěpán statek odkázal, na smrt nenáviděl a na potkání ji oslovoval: »Pardie, madam, pamatujte si, že stojí psáno: nepožádáš domu bližního svého!« Dlouholetá pře byla prý předložena k rozhodnutí »sedmi kurfirstům do Frankfurtu«. Tito pak rozhodli takto : Kopista zaplatil nemanželskému synu Jetonické 2000 zl. šajnů a veškeré útraty a stal se konečně majitelem otcovského statku, kde zbytek svého života klidně trávil.

Dovedl prý se smluviti dobře s Francouzem a jednou byl i povolán do Chrudimě, aby tu tlumočil s francouzskými důstojníky, kteří jeli do Vídně. Měl jen jediné přání, a sice to, aby se stal svobodným, a k tomu také měl syna svého Františka Tento skutečně r. 1816 vykoupil se z roboty a to za 6300 zl. šajnů. Musil se však uvoliti k té podmínce, že ani on ani jeho potomci nebudou míti právo doslali peníze ty zpět, a fo ani v tom případě, kdyby robota přišla ke zrušení, což se stalo skutečně dva roky potom.

Kdy poprvé a jakého poznali jste Němce doma, u nás, v kraji ryze českém? Tato otázka není bez vážného významu; odpověď tvoří jedna ze složek našeho vlastního, bezprostředního