str. 166
Kdyby mně to Pán Bůh dal, aby si mne dudák vzal, dudy bych mu nosila, chleba bych mu prosila, kdyby mně to Pán Bůh dal, jen aby mně zadudal.
Terinko, bloudíš, že za mnou chodíš, a já mám jinou, ty o tom nevíš. — Kdybys byl hodnej, chodil bys k jednej, ale že's nanic, tak jich máš vic.
*
Kdybych já věděla, co dělá Matěj, já bych mu poslala na pivo zlatej. Na pivo zlatej, pěknej kulatej, aby se nabumbal můj zlatej Matěj.
*
Tatíčku nebeskej,
co pak jsem tak hezkej,
že mne tak holky rádi mají! —
Matičko nebeská,
co pak jsem tak hezká,
že mne ty chlapci vobjímají.
*
A já tě, Kačenko, nechci, ehodějí za tebou ševci, choději za tebou půdou, smrději ševcovskou smůlou.
šel řezník s řezníkem na jarmark spolu, že budou kupovat pár párů volů, ty budeš kupovat, já budu smlouvat, a pak si budeme děvče namlouvat!
*
Já mám mou milou rozmilou, ona jest z Kutný' Hory, ona má střevíčky pytloví, votlačila si nohy. Počkej, má milá rozmilá, potkáme tuhle ševče, on ti tvý střevíčky podrazí, pudem na cestu předce.
Žádnej neví, co já zkusit musím, žádnej neví, co já zkusím! Praženou polívku na černém rendlíku celej tejden jísti musím.
*
Stará baba jede, s marcipánem,
starej dědek za ní, s tulipánem.
Ona odchází,
on jí nadchází,
ona do komína,
on ji napomíná,
ať neblázní.
Mohla sem se dávno vdát, nechtěla mě máma dát, jestli já tak musím zůstat, budu na ni naříkat.
Prodala pole, prodala louky, koupila mu dva klobouky, portepe, fedrbuš a ty, muži, doma kuš!
Má panenko starodávná, pro tebe mne nechce žádná, pro tebe, skrz tebe, odpusť ti to Bůh z nebe.
Vem si mne, můj milej, vem, dobrá hospodyňka jsem, já ráno vstávám, kravičkám dávám, kuželíček dopřádám, zapřádám, vypřádám.
*
Plzeňský kováři, co pak tobě schází'? — Nic, nic, dokonce nic. Go by mně scházelo, mám vocel, železo, nic, nic, dokonce nic.
*
Pochválen buď Ježíš Kristus, ják vám jdu, odpuste mně vaši Kaču na svadbu. Ach Kačenko, pod' ke mně bliž, já ti, Káčo, něco povím, co nevíš.
|
|
|
