V předvečer Tří králů dívka rozhřívá olovo a »ulejvá« ženicha. Uleje-li se jí voják, sedlák, čeká na vojáka, sedláka. Pak jde každá k plotu a třesouc jím, zpívá: »Třes se, plote, třes, kde jest můj milý, ať se rni ozve pes!« Na které straně pes zaštěká, z té strany přijde její milý.

Jiné opět si vytrhají vlasy a pustí je na míse po vodě; která dívka pozná svůj plovoucí vlas, ta se toho roku vdá. Některé vezmou tři talíře. Na jeden se položí prsten, na druhý klíč a na třetí hřeben. Dívce se zavážou oči a j.de k talířům. Sáhne li na prsten, vdá se, bude paní. Sáhne-li na klíč, přijde pro ni sedlák. Sáhne-li na hřeben, běda !

Rozhodují také slámou, zda dostane za manžela vdovce neb mládence. Dívka vytáhne z doškovó střechy několik stébel, běží s nimi do světnice a počítá stébla. Je-li stébel počet lichý, dostane vdovce, je-li počet sudý, provdá se za mládence.

Paměti a zápisky ctihodného vlastence Jana Jeníka rytíře z Bratříc zachovaly nám několik lidových písní, jež sebral na konci věku XVIIf. a zapsal do svých sbírek. Viz o nich P. Sobotka, Č. G. Mus. 1880, str. 3 a d.; Zíbrt, Č. G, Mus. 1897, 305 a d. Přehled, které písně jsou zaznamenány v musejním exempláři Pamětí, viz Zíbrt, Bibliografie českých národních písní, vyd. Česká akademie, v Praze, 1898. V dalším uveřejňuji písně, jež si zapsal Jeník do exempláře ryt. Neuberka. Jeník píše o těchlo písních: »Pamětihodno«, díl I. 1810, str. 627—41: »Písně krátké starodávní obecného lidu, které při muzice neb hudbách sobě dávali hráti, při čemž tak vesele spívajío tancováno bylo. Ačkoliv mnohé z těch krátkých písní pohoršlivé jsou, však přece jistá ostrovtipnost a směšné nadání se jim odříci nemůže a pročež na památku ke konci tohoto prvního dílu Zbírek českých se tady přivtělují. Melodie neb Ar;a každé písně jest jiná a tak, jak se ví, že všecky zpěvy české, neb hudba Čechův, líbezně do sluchu jde, jsou ty melodie těch píseň na větším díle příjemní.« Pokud možná, otiskuji z této sbírky písně, z nichž některé jsou ovšem známy posud ajiné jsou známy ze starších sbírek. Přes to podává sbírka Jeníkova některé zajímavé varianty a pak je to charakteristické, jak vlastenecký šlechtic, v době, kdy česká řeč byla zavrženou Popelkou, libuje si v písních, které zpíval tehdejší lid český.