str. 168
Když sem tak byla maloučká, kolíbala mne zlehoučka, a teď mně pořade laje, když se mnou mládenec hraje.
*
Pověz mně, Andulko, pověz, po čom je v Brandejse voves? Po pětidvacíti českých, což je tam děvčátek hezkých! Když jsem jel do Prahy pro hrách, upad mně na cestě valach, kdybych mu byl dával oves, moch jsem mít valacha podnes.
*
Já mám ženu kvočnu, nevím, co s ní počnu; nemohu vědět, bude-li sedět. Co počnu s kuřaty, budou-li kvikati; nadrobím chleba, bude-li třeba.
Ančičko, hubičko, prosím vás,
dejte mně hubičku, já vám zas;
až je budu mít,
budu se modlit
za každou hubičku Otčenáš !
í;-
Každá matka ráda, když se dcera vdává; tatík tomu povděčen, když mu dceru vyvlečeni.
K Radvanovu cesta zelená se, je tam hezká holka, nevdává se ; vdávej se, má panenko, nebo ne, co jest mně jedenkráte do tebe. Když jsou mně hlavičku pudrovali, což jsou mně slzičky polívaly! Když jsou mně připínali šavličku, zpomínal jsem na mou milou mamičku.
*
Di, má milá, di do lesa, jsi-li bosá, podívej se, je-li rosa. Rosička je pěkně bílá, roste pod ní rozmarina, bude ji žít moje milá.
*
Dělala se, že je mladá, po půl hlavy vlasu nemá, v hubě nemá jen zub jeden, ten se hejbá, poleze ven.
*
Skázala mi včera moje milá, že by se mnou srdce rozdělila; chtěla dělit, neměla nůž, já jí ho chtěl pučit, nechtěla juž.
Já těch volů nepoženu, já mám doma mladou ženu, kdybych já ty voly honil, někdo by mně k ženě chodil.
Už se ten vovisek zabledává, že mně má milá zanechává, zanechává, už mne nechce, proto mně nejvíce bolí moje srdce. Trubači troubili, až se všecko rozlíhalo. má milá plakala, až se srdce usedalo. Troubili marš, loučili nás, neplač, holka, pro mě, však já přijdu brzičky zas.
Kudy by si, Janku, vyšel, kdyby na tě tvůj pán přišel? Udělal bych z okna vrata, vyskočil bych jako straka.
Děti, proste tatíka, aby vám dovolil, kde je muzika. Muzika hraje na šalmaje.
*
Světe, co to máš za mužský, který chodějí na lusky? Kradou, berou vší mocí, toulají se dnem, nocí. Hlídačové dost hlídali, předce se nedohlídali, jenf pak to byl jen mužský, který chodil na lusky.
*
Co pak mně, má milá, neznáš, vždyt jsem já z Litice bednář. Až já ti nadělám víka, budeš moct přikrejvat mlíka.
|
|
|
