Č. 5. Trhanov na Chodsku. (Soupis XVII. Ferd. Vaněk-Dr. K. Hostaš, Domažlice.)

zajímavě a ve všech osudech životních oduševněně Mohutná příroda bezděky dává vznikati i v myslích prostých, nuzných horalů hnutí vnitřnímu, nesoucímu se předem k hlubšímu rozjímání náboženskému, jež podporuje i uzavřenost v údolích, z nichž jen úzký pruh obzoru očím se otvírá: člověk více zde s sebou se zabývá a ráď se zadumá. Odtud tolik čtenářů, tolik znatelů historie naší a bible v údolích krkonošských. Tam, kde nedostává se duchu potřebné látky buď následkem vzdálené školy anebo chrámu, spěje hloubavá prostonárodní filosofie horská ke spiritismu, který málokde takového rozšíření a tolik apoštolů nalezl, jako v českém lidu krkonošském.

Zajímavý lid, zajímavá řeč jeho, zajímavé obyčeje života, valně od lidu v nížinách se lišícího. — Vesnice na pravém břehu labském a na slrmých stráních pod >českou Sněžkou«, horou totiž Žalým se rozkládající a k pale jeho se tulící, podél potoka Cedronu až do jeho ústí do Jizerky, podél Jizerky, která od kotle hlubokou brázdou k Štěpanicím a Sytové ku Jizeře spěchá k ladné řece, která černé vody své od hory »u Obrázku« z počátku zelenými lukami, pak divukrásnými vysokými břehy k Rokytnici, Jablonci, pod českou ves Paseky — jejíž katastr až na hranice pruské sahá, tak že i zde český živel hranic se dotýká — dále ku Sytovév Loukovu a k Semilům po skalinách, vodopádech, tůních pohání až k Turnovu, kde volnější lok jí nastává, dále pak na západ v horách jizerských, kdež rázovité město Vysoká vévodí, a dále vesničky k lužickým horám