Následkem konkurrence zboží bavlněného z Anglie klesl však hned na to r. 1829 počet tkalců na 40.000. Posledního povznesení doslalo se průmyslu tkalcovskému v rocích 1861—64 a pak na to po pruské válce, ale jen na krátko. V dobách těch dosáhlo ve vesnicích krkonošských mnoho samostatných mistrů tkalcovských, kteří na několika stavech, až mnohdy čtyřicíti pracovali, obstojného blahobytu; nyní však již veškero řemeslo kleslo na dílo lehké a laciné, tkadlec jako otrok pracuje velikému kapital]stovi za bídný týdenní žold týdne 1 si. 60 lír. až 2 zl. — V nedávné době i Prusko uvalilo na zboží tkalcovské z Čech clo z 30 marek na 80 marek za 1 q, čímž úplně hyne ruko-dílný průmysl plátenický a šáLkařský, samostatní mistři vymřeli, a vše odkázáno na práci velko-kapitálem poskytovanou, lacinou, jak vůbec ve-škeren výrobek nyní v textilním průmyslu, jímž bohužel poslední síly nyní již lidu zuboženého se vyssávají. Zde mluviti možno o nezdravých poměrech zdejších, zde také byla dělnická nespokojenost oprávněna, stávky však a bouře dělnické nevznikají tam. Zde bohužel nejchudší lid z chudých den ze dne neúnavně musí pracovati, má-li ten kousek chleba z týdenního 3—4korunového výdělku poříditi.

Lid ten však zachoval si dosud z dob minulých, kdy po vískách horských utěšený ruch se rozvíjel, rázovitý způsob živoia, zvyky a obyčeje

Č. 7. Kutý křiž náhrobní na hřbitově u sv. Jana v Domažlicieh.

(Soupis XVII. Ferd. Vaněk-Dr. K. Hostaš,Domažlicko.>