Příspěvek k bájesloví z Ledečska a Dolnokralovicka podává@A@Jan Valchář.

Vedle četných bájeslovných bytostí: polednic, klekánice, můry, vodníka, šotka, létajících a štěkajících psíků, světýlek, ohnivého muže, lucerny, nemodlínka, divých žen, smrti a zelené kozy nalézáme dosud v mythologii lidu našeho též »hejkadla«. 1)

Označuje se tím bytost zlá, o jejímž vzezření ujasněné představy v podání postrádáme. Vyličujeť lid hejkadla jako chlapečka s věrtýlek velikou hlavou, pokrytou širokostřechým kloboukem, o slabých nožkách, takže se zdá, že by toliko jedinou nohu měl.

V Kožlé známa jsou hejkadla podoby ptačí; v Chřenovicích vídána odpočívající na pastvišti »v kačinách<, jichž zjev upomínal na dlouho-srstnatého živočicha s kozíma nohama. Podobně v Buděi, Zahrádce a Koše-ticích. Bydlištěm jsou jim hluboké, ponuré lesy s četnými stráněmi a pro-rvami jako na př: »Melechov« nad Kouty, »Splavsko« u Chřenovic, »Černé lesy« a »Pekelsko« u Kožlé.

Hejkadla jsouce, jak uvedeno, bytostí zlou, škodí člověku tím, že svévolnému odvážlivci nebo bezděčně neopatrnému chodci, jenž k lákavému a vyzývavému hlasu jich »huhu, hej« anebo »hej, hej, hej« odezvu podobnou dá, usedají na ramena, krk nebo záda. Jsou-li podoby ptačí, tlukou člověka křídly do hlavy: mají-li však tvar jiný, tíží jej tím více, čím blíže přichází k příbytku svému. Tato působnost jejich ustává, jakmile člověk, hejkadla nesoucí, vkročí na zápraží atd. aspoň pod okap. Tehdy, zakrouživše kolem odlétnou, nebo spadnou se zad a zmizí, čímž člověku značně se ulehčí. Pod střechou jsou prý vůbec bezpodmínečně malomocná a protož nikdy ni do světnice, ni na půdu se neodvažují.

Podávajíce níže sbírku zkazek o hejkadlech z krajiny Posázavské, rozšiřujeme jimi p -uvadni sporé zprávy2) o mythologické bytosti této.