mlácené obilí, mouka, suché ovoce, uzené maso, v malovaných neb vykládaných truhlách lepší »sváteční« oděv, na zdech postroj koňská, řešeta a řitice atd. Také se zde spávalo, když byla četnější rodina. Všecky zachovalé sýpky mají střechu snopkovou a většinou i bez štítu. Velmi často se tu vyskytuje strop podvalový (půvalový), slámou opletený a hlinou vymazaný; podlaha pak upěchována jest buď z cihlářské hlíny nebo pokryta jest prkny. Na pobočrí slěně, obrácené do dvora, umístěna jest pravidelně pavlač se schody.

Jakožto stavitelský a dekorační motiv jest pavlač velmi malebný přístavek, provedena-li je zkušenou rukou tesaře. Její zdánlivé opakování použilo bylo i při některých dřevěných stavbách českých na štítech domovních; na Chodsku viděl jsem ku př. takovou pavláčku na jednom štítě ve Starém Postřekově, kde vhodně dekoruje jednoduché pole lomeníce. Takovou jednodušší viz vyobr. v »Ges. Lidu« IV. 209. Jak malebně se pavlače a podsebití (bedněné pavlače) vyjímaly na věžích hradů, baštách a na hradebních zdech, potvrdí každý, kdo prohlíží vyobrazení středověkých budov. Pavlač bývá jakousi loggií při každém téměř stavení; ať je buď na sýpce nebo na obydleném stavení, kde zabírá obyčejně dvě třetiny délky stavby, vždy je obrácena do dvora. Nesena jest vyčnívajícími trámy stropovými, jež někde ozdobně přitesány bývají, podepřeny jsouce někde podpěrnými trámci. Každá pavlač jest opatřena do své polovice výšky prkny, kolmo vedle sebe sbitými, jednak k vůli bezpečí, jednak též proto, aby déšť a sníh sem nezaháněl a nemáčel suchou její podlahu. Proto také vrch její chráněn jest přečnívající střechou. Ze zábradlí či z peření toho vystupují sloupky, které spojují trámy vazební, krov nesoucí, takže zdá se, jakoby se opíraly proti tlaku vysoké střechy. Pěkně profilované sloupky mají prastarý typický tvar, který vlastně se žádným slohem nemá nic společného. Vyskytují se všude a skoro u všech dřevěných staveb, jež dosud i v jiných zemích jsou zachovány. To je právě důkaz, že vytvořily se z prastarých tradic a jistě prastarý původ mají. Že každý národ vpečetil v ně později své přirozené, národní formy, jest poehopitelno. Na konci pavlače stojí žebřík, kterým lze se dostati na půdu (hůru, loub), kde se ukládá píce a sláma pro dobytek. Na pavlači sušívají se v lété makovice, kmín, koření, lusky a podobné drobné věci. Na kamenné domy přešly pavlače v podobě balkonů.

Pro přírodu: mrholí (mží), chumelí (padá sníh), pokrapuje, je odměk, boudy (hrady mraků), větřice (vichřice), syrovo (sychravo); hříva (lesem porostlý hřeben hor); sopoch = caboch = pavuzník (povětrofl); vej-vařisko (studánka), klubán (jinde tůň).