Ukázky rozmluv. »Cák zhlížíš?« — Mám mrzení, dodlel jsem se, mám štěk a starám se na něco. »Nač asi?« — Bratránek (bratranec) mě žaluje pro dětinčí peníze (sirotčí); já jich akorád nemám a abych si je šel vyvěřit, toho expres (s důrazem vysloviti) neudělám. Ať pukne žlučí, a přeju mu, aby do dne do roka scíp! Ten je truc advokáta, a žádnej mu nevodvolá. Já mu nadám!« — »Cák drčí ta zindule?« Byla u muziky a neprodala vařečky. »Stará tředle (bába, jež třela len), bodejť rejši doma seděla!«

Při potkání z kostela na ulici: »Vítám vás!« A. Vítám tě od slova Božího. B. Vítám tě slovem Božím.

Připíjeni: A. Zavdejte! B. »Co vás těší.« A. Pytel peněz a panenka Maria svatohorská. Píte hůř!

Vyřízení: »Tatíček a maminka vás vzkázali (vzkazuj ou) pozdravoval, abyste k nám přišli v neděli na poscení, a tuhle posílají vejslužku.«

Polecajtovo pozvání obecních starších: »Pěkné poručení vod pána půlmístra, abyste zejtra přišli na ratchouz do seděni.«

Pozvání na Parníku ku svatbě »Družba: Pan ženich N. a paní (!) nevěsta vzkázali vás pozdravovat, abyste se za ně nestyděli a doprovodili je do chrámu Páně k oddavkám a přišli pak na trochu polívky (ke stolu).«

A. Až pojím, půjdu se skoupat (vykoupat); pojď taky. B. Já bych to zvohral (jinde skvak, sklidil), mrazí mě, nejní mi jaksi.

A. Pochválemť Ježíš! B. Vítám tě. Cák's chtěl? A. Nesu Vám tu kvitanici a máte poslat zápis.

A. Trakač se mi vine (kroutí), musela jsem vzíti břemeno na záda. B. A při tom eště si zpíváš písmičku? — A. Cák nezpívala (bodeť zpívala)! — »A von rej sní pořád pryč po lidech, nejní na ňom nic kloudnýho. Nadál jsem mu přilezenou (přistěhovalců).« »Tuhleta kráva má ví měno nality, štrychy jí stojí jak skolky ~ roubíky, ta dá jistě pucák (dvoucháč) mlíka a eště baňku (džbán). Troubo trubská, bodeť dala! — Posnídej a pak mi přines putnu (pulynka) kapavky (voda se střech), vyperu toto porouděné (rezavá barva) prádlo.« — »Sdělej klobouk (smekni)! Vydělej (vyndej) z kapsy nůž! Zadělej (zandej) lahvici!« — Skrzevá to jednobytné pršení mám mokro v papučích a zebe mě na nohy; jsem už na to ne vrhly.

Co děti rády jedí. a) Z přírody: kyselandu (šťovík), zaječí jelel (šfavel), vostřici (odeňky), slézové koláčky, pupavu, bouchoře (jinde pou-chlata, v Čelákovicích zbouny), brabenčí med (stromové klí), dlažky a ba choře (luska hrachová) i lesní ovoce, b) Urobené: praclíky, peciváíky, žetnlí-iky, hanáky (panáky), fíku, pendrák, gajstové koláčky (pokroutky), šiflata. křupavky a krajovky (odřezky perníku), mikuláše a lejthary a j.

V Nekoři a vůbec severně od Žamberka říká se: pršalo, hnízďali, blýšťaly, šaty slušaly, voňalo, pucaly atd.