Na schodě.

Maruša běžala fryško na hůru a zhledávala všecko, co měli pona-schraňované v kabelkách, ve škárnicách546) a v míškoch: kozičky,547) petrovu hůl, lubeěek, hlístník,548) lipový květ, šalviju, polýněk, boží dřívce.

Máš dobru opatrovnicu, pravila stařenka.

Ja, to mám, tetičko, pochvalovala si Křúpalka. Vaří ně, nač sa ně zabáhne a ešče sama ně ledaco zmýšlá. Enom že néni na světě takého koření, co by ně pomocť mohlo.

Tož stařenka sa ju dala rozbírat No, šak enom dyžs nezalehla v pátek.549)

Ghtějaci ju přivésť na iné myšlénky začala vykládať, jak je u nich.

Veť oni ti naši sa včil hrozně hoře držíja. Šak je hrůza sa na to dírať, co vyváďajú. Kamna iakové krásné zelené zbúrali a postavili si obchodíte,550) bílé. A včil sa nemožú dotopiť v zimě.

Ja, néni přes staré kamna, pravila Křúpalka. Do našich dyž dáme večer hrč551) a břila552) sa dobře připře k čelusťom553), ešče ráno najdu oheň. A z těch novotných všecko teplo vyletí komínem.

A do oken si dali íirhaňky aj do dvora — a šak tam néni odnikáď vidět. Chyba by nedo přelez přes plot.

Ja šak naši mladí už také sa páníja, pravila Křúpaíka. Maruša si přinesla veliké zrcadlo hněď z domu. A my sme měli zrcadélko taják dlaň a měli sme ho dosť, všeci sme sa v něm zhlédli. A včil si aj nakupili jakýchsi obrázků.

Ja, nakupili. Večeřu Páně a Husa a Žižku, to je nakupení, pravil Janek. Šak světských né.

A armaru si zbudovali. Děte sa tam podívať, jak tam majú.

Stařenka sa šía podívať z Marušú do světnice.

Majú tam pěkně, chválila vráťaci sa. Taják v malém zámku. Tanu šak lepší kúpiť si něco, než uratíf554) nemile Bohu. Enom dyž zbytky sa nedělajú. Veť člověk ani tom nerozumí už, tom včiléjším světu. Tož toťkaj ně naši ukazovali takové z korálků. Jářku to sú prazlety? A, préj, de by, to sa do teho dává — jak pak to méníja — ja, nahle555a): příbor! To jako555t>) vidličky a íyžice a nože.

Chách, lidé milí! Tož my sme choduvali do Příbora na jarmak a oni do příbora dávajú lyžiee, smíla sa Křúpalka.