Při chladnějším počasí oblékaly se na frýdky »lajdíky«, též »kamizolky« zvané. Býval to oblek podobny mužským lajdíkům, jenže byly u krku vykrojené a opatřené límcem přehýbacím, dole obšité s kradly a na zádech ozdobené dvěma velkými faldy. V Hulíně říkali lajdíkům »špenzly«. Šat podobný špenzlům byly »marynky«, ve všední den bílé konopné, ve svátek z bílého plátna.

V zimě zastupovaly lajdíky — »ko-žoche« (»kožóške«), popásné, obšité tmavým suknem nebo modrým. Názvy rozmanité kožichů »(liščák«, »leščáke«, »dubňák«, »župan« atd) i ozdoby jejich zná čtenář »Českého Lidu« z důkladných popisů a vyobrazení od pana ředilele J. Klvani.

Rovněž o úboru hanácké nevěsty, o úpravě vlasů svobodných i vdaných Hanaček podal p. řed. J. Klvaňa tak obšírné popisy, že není potřeba znova je tu opakovati. J. Vyhlídal také se dovolává v znamenité knize svojí těchto směrodatných studií Klvaňových.

Stařenka z Hluchova u Prostějova (J. Vyhlídal, Z hanáckých dědin).

Se životem českých řemeslníků v XVIII. století seznamuje nás a podává mnohou pěknou ukázku roku 1799 u Beynhaura v Jihlavě vydané dílo: »Dokonalé shromáždění všech od roku 1729 až do nyničké prošlých všeobecností a nařízení pro všechny sjednocení a cechy. V češtinu uvedeny od Frant. Tobiáše Zamyše*)«. Otištěno jest zde mnoho cechovních řádů a pravidel, nejrůznějších nařízení a zákazů, ponejvíce starých obyčejů při dávání zavyučené, »modrých pondělků«, práce ve zrušené svátky církevní a j. v. se týkající; celkem 388 čísel na 637 stranách. Ku charakteristické