a inspektorové, také i jiné vrchnosti pod jejich vlastním odpovídáním státi mají, zapověděti a na zachování této zápovědi skoupě bdíti nechati. (Patent ve Vídni, 17. říjen 1769.) — Následkem při cechách pozůstávajících »darebozvyků« se ustanovilo, tovaryšskou pokladnici zapověděti a jenom tovaryšskou pixlu, která má býti v mistrovské pokladnici schována, povoliti; dále také ony proti 9. artikulu řemeslnického nařízení obyčejné propovídky odstraniti, jakož i ferule a jim podobné nástroje, s nimiž za vyučenou dostávající rány dostávají — poněvadž zdraví by škodné býti mohly — i také ona veliká cínová konvice, která jen k žraní příležitost poskytuje, licitando prodána býti má. (Nařízení v Cechách, 27. březen 1786.) — Zmíněný artikul 9. zapovídá při zavyučené až dosaváde obyčejné darebozvyklosti a rozpustilosti skrze hoblování, strkání a tak dále, též také ono směšné a hloupé pozdravování při ohlašování učňů. Aniž se smí nějaké řemeslo opovážiti ve vysvědčení (výuční list) vlastní bývalý klausul a neslušnosti přisazovati, nýbrž takové dle předepsaného formuláře vyhotoviti; jakož i se mají od vrchnosti všechny darebozvyky, v příkladu tak nazvané modré pondělky, neb i jiné samochtivé od práce odtahování tovaryšů odstraniti . . . Tovaryšům se zapovídá kordy nositi pod téhož ztrátou . . .« (Řemesl všeobecnost a fundamentální patent ve Vídni, 16. list. 1731.) — Všem řemeslníkům v krajích se ono drahé odesílání učedlníků k přípovědi a k zavyučení do Prahy zapovídá. (Nařízení v Čechách, 18. října 1776.)

Místní kronikář poznamenal: Od koho Boží muka založeny byly: Lita Páně 1746 u Batelovské cesty od Janna Dvořáka, vyvolil sobě obraz Panny Marie dáti. ' — L. P. 1758 na tom kopečku proti krchovu židovskému od Jana Šumpetra, též nechal obraz P. Marie vyobraziti. — L. P. 1763 nad krchovem od Petra Pavla Blumenšeina, též on vyvolil sobě dáti obraz P. M. — L. P. 1763 v Klínarce (polní trať) na Kopečku Mikoláš Suchý z domu čís. 10 vyvolil sobě nejsvětější Trojici vyobraziti. — Zakladatelé ostatních »Božích muk« nejsou známi.

0 původu »Katova kamene« vypravuje se: V době, kdy bylo v Třešti hrdelní právo a na »Šibeničním vrchu« bylo místo popravní, měl popraviti kat jednoho odsouzence. Ale ťal mečem špatně a odsouzeného jen poranil. Ihned vrhl se lid na kata, kamenoval jej a utíkající kat k smrti ukamenován jest na místě, kde postaven »Katův kámen« (říká se také »u kata«).

Zápis místního kronikáře: »L. P. 1788 dne 26. Augustu, jenž na prostřed řinku byla skasírovaná šibenice od Josefa Císaře II. a planíře (pranýř), která na prostřed řinku stála, kasírovaná byla.«