Pekaři. Poněvadž pekaři, jak v městě Praze, tak i v krajích, mezi ony osoby, které od nich chléb a jiné věci skrze celý rok neustále odebírají, tak nazvané housky a koláěo-dary ročně třikrát, totiž o Vánocích, Velikonoci a Václavském dni, rozdávati obyčej mají, a poněvadž jeden mistr druhého takovými dary převýšiti chce, z toho ohledu, by kupce k sobě přitáhl, tak se, protože ten vlouzeny darebozvyk na jedné straně také samým pekařům škodný jest, na druhé straně ale pro obecnost škodné následky míti může, všem města Prahy a zemským pekařům udělovati takových darů nejdůtklivěji a pod neprohlížejíěnou 50 zl. pokutou zapovídá, s tím doložením, že denunciantovi, když stran toho přestupku pekař přesvědčen bude, třetina té nadjmenované peněžité pokuty, ostatek ale policejní kase técti má. (Gubern. nařízení pro cechy, 7. října 1778.) — Podobné nařízení, dané ve Vídni dne 7. prosince 1745, zakazuje >ony vlouzené chlebo-nádavky, skrze které mnozí pekaři ke zkáze přicházejí, jakož i Božím hodům v obyčeji bývající regalie, housky neb jiné peče-nosti<. Tresty pro přestupníky: ponejprv pokuta 50 zl., podruhé trest košem (Schupfen), po třetí odejmutí řemesla a prodej pekařského domu. — U pekařského cechu bude ta mnoho zlá, bývalá, tak nazvaná černá tabule jakožto »darebozvyk« odporučena. (Dvorní rozsnd. 4. list. 1773.)

Vlaští cínaři v Čechác h. Vlaským cínařům se dovoluje, v oněch místech, v nichž se usadili a měšťanské právo obdrželi, svůj řádný obchod provozovati; naproti tomu zapovězené obcházení v oněch místech, v nichž řádní cínaři při ruce jsou, také ještě dále, mimo veřejných ročních trhů, pod konfiskací pokutou, zapovězené zůstává, a takovým cínařům jenom tolik se dovoluje, by oni v těch místech, v nichž žádný cínař se nevy-nachází, rozlámané a rozpuštěné věci spravovati a flekovati mohli. (Nařízení v Čechách, 12. leden 1775.)

Zákazy starých obyčejů při zavyučené. Při příležitosti jednoho v markrabství Moravském z učení propouštěného cínařského učedlníka vyšlo na jevo, že tovaryšové na svobodu propuštěného mladíka potom teprve dle svého obyčeje tovaryšem dělají, že totižto jemu víno na hlavu lijou, a když přes stolici skákati musí, jemu poliček dávají, pak ale po zaplacení na 10 až 12 zlatých se roztahujících útrat, vysvědčení, že dokonalý tovaryš jest, k dalšímu svému průchodu udělují, bez kterého on v cizině dále přijíti nemůže. A při této příhodě ukázalo se, že by také v jiných c. k. dědičných zemích takový »darebozvyk« u cínařských tovaryšů provozovaný byl. — Poněvadž ale tato nepravost a všechny ostatní těm podobné »darebozvyky« nejenom již před tím v prošlých cechovních generáliích zapovězeny jsou, nýbrž i také opakovány v r. 1764 u příležitosti mezi velkobednářema ještě v obyčeji pozůstalém tovaryšů hoblování nanejostřejc odstaveny a zapovězeny byly, tehdy mají zemské úřady takové u cínařského cechu ještě pozůstávající nepravosti a všechny ostatní, které by mohly v rozšíření se procházeti, »darebozvyky« jak u toho cechu pohledávali, tak také všem ostatním cechů.n tak nazvaných zemí ještě jednou na nejdůtklivějc pod množnou peněžitou pokutou s tím doložením, že za vynechání všech takových »darebozvyků« cechovní starší