str. 243
— moravské vymalováni. Ta pani difatečko ma, chuvěnku se k němu chová. Jak juž bylo pul večera, tu chuvěnka tvrdo spala, a ditě se přebudilo, hrozně plakati začalo. Tu pani ho uslyšela, rychle k chuvěnce běžela, taky poliček ji dala. až se krviu oblivala Tu chuvěnka nemeškala, hned k panovi pospíchala. „Naš pantáto, zla novina, vaše pani mě pobila " „Nežal chůvo, nežal toho, budě jinša ratia z teho." A jak ráno povstávali, tu se pani předvolali. Vzal paničku za ručičku, ji ved se ju po schudečku
k nejvyššímu okenečku. Hleďže pani na zahrady, jak nam kvitnu vinohrady. Tu pani se obezřela, chuvečka ju postrčila, a miž na zem doletila, v drobný prach se obrátila Vyrostla tam jablůnecká, te paničky ze srdečka, bilym kvítkem zakvitala, červené jablíčka měla. Kdo ty jabka trhať budě, ten každý deň plakať budě. Trhal jich pan s pacholetem, ta chuvečka s tim ditatkem. Jak po jednym potrhali, tak se mračna udělaly. Maličko se zamračilo, hromobití udeřilo. Zabilo pan s pacholetem, tu chuvečku s tim dítětem!
|
III. Vojenské.
9. Aj t Berlině, v Berlině.
Aj v Berlině v Berlině král na vojnu verbuje, verbuje pod rejtary, moja milá pojeď s námi. Un šednul na koníčka, upadla mu šablička. Pojď že mi ju milá podat, bo už muéim mašírovat. Ona mu ju podala, žalostně zaplakala: ,,Och Bože, můj Bože s nebe, dy ja už mušim od tebe."
10. V Ratiboř u v rad nim domě. (Srv. Sušil, str. 576)
V Ratibořu v radnim domě šiju se tam šaty dlo mě, lajbiček, kabátek na vsedni deň, na svátek. Jak ja budu v Holomuci, Bože, buď mi na pomoci, v Holomuci v poli stať, tam šabličku pucovat. Jak ju dobře vypucuju, kaprále mě polutuju: „To tak maš pucovat, něbudě ti žáden lat " A jak najdu zerzu na ni, všeci mě biju šablami.
„To ty maš šelmo za to, dej sobě pozur na to!"
Na tym Ratibořským mostě karafiát mi tam rostě. Rostně, rostně, vykvituje, muj kochanek mašíruje. Trúby hraju a bubnujum, vojáčkové maširujum Jechtiť bych tež mašíroval, dyby mi kdo koůa sedlal. Starša sestra uslyšela, konická mu osedlala, ta prostředni šatku dala, ta nejmladči zaplakala. Neplačte, sestry, o brata, uzřitě ho za tři léta. Juž tři léta vypadaju, sestry bratra vyglondaju. A bratříček po Berlinern, ma hlavičku pod kamenem, a koníček vedle něho, nožkum gřebe kolem sebe. Vstanže ty pane dobry, dával si mi oves drahý, a terazky ani slamy,' rozdubum tě kavky, vraný. Kavky, vraný i ptáčkové, na ostatku chrobačkove!
|
|
|
