str. 244

V te Opolske hraně

stroji braný kuň.

A na tym koníčku

všecek mundúr muj.

Šablička brušena,

to jest moje žena,

ona mě bráni

na vše strany.

Všecky širotečky na vojnu pobrali, všecky širotečky na vojnu pobrali, a ješče jeden raz budu na vojnu braf, to sedlákové syny sve muáitě dať. „A my jich nědamy, žito ješče mamy, žito vymlatimy, z vojny vyplatimy.«

Pršelo jen lelo, bývalo bláto,

ku vam sem chodíval, nedbal sem na to,

přece sem ku vam chodíval,

to blatečko šlapoval.

Lito mi je, ma panenko, že sem tě poznal. Jak pomaširuju k te Bile Hoře, měj se tu, ma míla. měj se tu dobře. Nepřítel, nepřítel zde proti mně střeli, jak se ja brániti mam, kamarádi moji?

Aj vy Koberšči pacholci,

povím vam novinu,

že Koberci úřadové

budu brat na vojnu.

A dyť ja mam dvu starošku

co jich v srdci nosím:

tatíčka, matičku stáru.

A jak půjdu k regementu,

budu plakat za mnu.

Matička je stará,

tatíček tež taky,

a kdo mi je chovat budě,

ubohé žebráky!

Naříkání proti souchotinám z Hořovická.

Podává Antonín Vondráček.

Z režné niti vyplete se jeden konec. Udělá se uzlík, přiloží se mezi prostřední prsty u pravé ruky a natáhnou se obě ruce, co stačí. Nit natažená za zády přidrží se v roztažených rukou a přidrží se teď mezi prostředními prsty ruky levé a začne zaříkávání: Začínám ve jménu + Otce i + Syna i + Ducha svatého. Oubyté já Vás vyháním z hlavy do ramen, z ramen do pasu, z pasu ,do nehtů a z nehtů ven. Nedám já vám masa jísti, krve píti, oudy tříti. Nyní vezme se nit, ten konec, který byl držán v pravé ruce, mezi prostřední prsty ruky pravé, a přidrží se (jako dříve v natažené ruce) nyní na hlavě uprostřed nad čelem, kde vlasy vyrůstají. Druhou část, která byla držána v ruce levé, drží ten, kdo souchotiny zaříkává nebo měří, vzadu až kam přes hlavu a záda na nohy dosahuje. Dosahuje-li jen ke kotníkům aneb snad i výše, — má nemocny souchotiny. Tím větší, čím výše nit dosahuje nad kotníky. Pak říká se dále: Jděte do moře, písek přesejpejte, vodu přelejvějte a tomu nemocnému pokoj dejte. K tomu mi dopomáhej -(- Bůh Otec -|- Bůh Syn a + Bůh Duch svatý. Toto měření a zaříkávání říká se hned třikráte po malých přestávkách, až by si nemocný trochu odpočinul.

Přišei-li by někdo, když jde měsíček dolů (je-li po úplňku), odcházejí souchotiny rychle; když je před úplňkem, tu se jen zarazí a po úplňku ubývají. Proto se však zase po úplňku mohou třikráte přeměřiti.