str. 249
stivě nakloniti a sve milostivé dovoleni poručiti dáti racite, abychme mohu skrze správce duchovního církevního dle křesťanského spůsobu zde v Praze v tom stavu sv. manželstva potvrzeni býti, očekávajíce milostivé resollucí a zůstávajíce za Vaši V. H. Ex. a Milost na našich nehodných modlitbách dnem nocí trvající Jan Šejda, rodič Bechynský, Dorota Šaršova z Domažlic.« Vyřízení prosby této jest napsáno na rubu téže listiny a zní takto: »Supplicantu na jeho poddaně poníženou žádost dovoluji, by on vnitř jmenovanou osobu Dorotu Šaršovou sobě za manželku vzíti mohl, kterážto skrze něj do poddanosti panství Bechynského dobrovolně se dává, a mohou se zde v Praze dle křesťanského spůsobu ohlásiti a oddati dáti. Resol-vírováno v Praze dne 16. Novembris Ao. 1700. V. V. hr. Šternbergk Tutorio nomine «
(Z arcib arch. v Praze.)
@NZ@Časové zprávy
* Lidová tradice v česJcé škole. Měli jsme v Českém Lidu kolikráte příležitost zastati se stanoviska, že studium lidové tradice a studium lido-vědné vůbec nesmí býti pro nás vyčerpáno jen probadáním všech zjevů příslušných, že nesmíme pohlížeti na lidovou tradici jako na dokončenou periodu vývoje, nýbrž jako na zdroj, jehož třeba již značně povysychající praménky možno oživiti a převésti k zúrodnění a osvěžení našeho národního života. S toho stanoviska s upřímným potěšením a plným souhlasem zaznamenáváme snahu, k níž dány byly vhodné podněty v rozpravě o umělecké výchově, přednesené od pí. Renaty Tyršové v pražském spolku Komenském. Pí. Tyršova s úspěchem hájí myšlénky, aby nové hnutí, čelící u nás k umělecké výchově mládeže, především opřelo se o podklad domácích projevů uměleckých, a pokud zejména jde o venkov," aby vycházelo od buzení smyslu, citu a porozumění pro lidový umělecký průmysl a lidové stavitelství. Není pochyby, že by českému národopisu vznikly tak i nové podněty, a cíle jeho že by vešly se živým organismem národa v mnohý užší styk. Naše učitetstvo vykonalo v oboru národopisu opravdu tolik záslužné práce (srv. jen účastenství učitelstva českého v řadách spolupracovníků Českého Lidu) a je tak znamenitě zapracováno do místního materiálu, že i ta podmínka zdárného výsledku práce školské —- aby učitel látku jistě a v individuálním procítění ovládal — by se tu u nás často samoděk naskytovala. Nemá-li se při myšlénce, přinesené k nám nedávno z ciziny, přestati jen na parádních heslech a povrchních výsledcích, musí umělecká výchova vycházeti od prostého, známého a blízkého a na základě domácí tradice tíhnouti k živému organickému vývoji. K tomu se ještě vrátíme. Zatím rádi zaznamenáváme, jak pí. R. Tyršova docílila u svých posluchačů souhlasu. Přednáška byla tištěna ve Fruma-rových »Učit. Novinách«. Č. Zíbrt
|
|
