hodů (na sv. Jiří), hned' na něho pokřikujú: O to už néni postnica, to je hodula! — 2. Ti vincúři (brouci) majú křidýlka jak zlatý, rypáčky jak řepaři (brouci v řepě) a zgrúlajú (zamotají) ten vinohradskej list jak cigárky, a ty píděnky (červíci) kór to spucujú, strčí hlavičku do zrnečka a načisto vycumle (vycucá). — 3. 5Otiletá: Na to stříkání vinohradů znejprvu (z počátku) moc lidí drdlalo, přej je to přechytrování Pána Boha. Já zasej si povdám, ja, co by bylo. Pánbu nám dal pět smyslů a včil se s němá člověče braň pro ti t á všeckýmu. Sak naši kmotr byli múdrej člověk (Bůh oslav duši jejich), ale šplíchat nechceli, že šak až dondú roky na vínečko, budu vinohrady a vína aji bez šplíchaní. Ale viďa, že na šestým listé (šest let starý vinohrad) a už museli vinohrad vyklučit (proměniti v ornou půdu, vytahati hlavičky). Alo! Kupili si cito stříkačku, přej, šak z jara nezaspím. Bohužel zaspali na věky, teho jara se nedočkali! — No ale málo platný, milí braši. Mosíme tak dělat, jak bysme tu byli na dycky a zasej aji mosíme si myslet, že smrť čučí (stojí) furt za dveřma. — Hantoš Zrůckých už taky dokonává; vystlali mu peřinama, aby v něm enom tú dušu udrželi, ale to nemajú dělat, darmo mu prodlužovat jeho bolesti, beztak ví, že umřít mosí.

1. Žádost poddaného sa dovolení h ženitbě r. 1700. »J. V. H. Excell. vysoceurozenému panu pánu Václavovi, Vojtěchovi, svaté římské říše hraběti z Šternbergka, zlatého rouna rytíři, pánu na Zelené Hoře, Horažďovicích, Sedlici, Zalužanech, Klecanech, Bubenči a Dürnholtczi, J. M. Gis. skutečnému komorníku, tejnej raddě, král. místodržícímu, nejvyššímu sudímu na Hradě Pražském v království českém pánu pánu mému milostivému. J. V. H. Excell. a Milosti ponížená žádost od Jana Šejdy Bechynského a Doroty Šaršovy z Domažlic. — J. V. H. Excell., vysoce-urozený sv. římské říše hrabě, pane pane milostivý. K Vaší V. H. Ex. a Milosti tuto poníženě se ucházím a ve vší pokoře poddaně v pravdě přednášejíc, jsouce já Vaší V. H. Ex. v poddanosti zavázaný a z města Bechyně rodilý, nemohouc tam mého obživení míti, nyní v Praze se zdržuji a s mou hmotnou prací spravedlivě se živím; mezitím jsa já vdovec, tehdy z vnuknutí Pána Boha všemoh. umínil jsem sobě stav svůj vdovecký proměniti a v stav sv. manželstva vstoupiti, ku kterémužto stavu manželskému oblíbil jsem sobě poctivou pannu Dorotu Saršovou z města Domažlic rodilou, však sobě svobodnou, kteráž naproti tomu není, aby neměla V. V. H. Ex a Msti do poddanosti se mnou přijíti. Pročež V. V. H. Ex. a Msti poníženě poddaně prosím, že se tak k nám potřebným lidem milo-