Obecní řád osady Žeretic u Jičína.

Na začátku století XVIII. si upravili občané v Žereticích se srozuměním své vrchnosti (Koleje jesuitské v Jičíně) obecní řád, jejž do knihy vepsati dali: Rychtářové, konšelé a väechna obec Žeretická za často slova Božího to slýchajíc, že všecko slušně a vedle řádu se díti má: protož s zdravým rozmyslem pilně pováživše mezi sebou toho na tom jsme přišli; poněvadž všelijací neřádové jak předně proti Pánu Bohu všemohoucímu, proti vrchnosti, zřízení Božímu, ano také proti nařízeným na místě vrchnosti, totiž právu, naposledy proti vší pobožnosti, zhusta se děje, nad čímž pobožní lidé srdečnou lítost majíc, uradivše se společně všichni, aby mnohých neřádův, zvlášť naši obci sjíti mohlo, a neřádové jmenovaní zastavení aby byli, na ta pak místa svatá pobožnost a řádové chvalitební do obce s pomoci Boží aby uvedeni býti mohli, mezi sebou společně všickni na tom jsme se snesli a řády dole oznámené pobožnost dobrým úmyslem nařídili, kteřížto kdyby kdo jak předně z sousedův, tak podruhův a čeládky, sumou všech obyvatelův obce naši spolu s námi držeti, jich zachovávati nechtěl, jim se protivil, a tak proti dobrému řádu tomuto se na odpor postavovati chtěl a postavoval, tehda bez výminky jedné každé osoby v též obci spolu trpící, pokudž v této instrukci nařízeno, chtěj neb nechtěj žádné výmluvy v tom nemajíc, ten koho by se dotýkalo, podstoupiti musí a povinen bude. 1. Kdo s námi těchto řádův zachovávati a povinnosti jak předně vrchnosti Římské povinni, tak také k obci s námi zůstávati nechtěl, s vůli vrchnosti nemá v obcí trpěn býti. — 2. Což nejpřednějšího jest, aby všickni rádi do kostela k službám Božím chodili a jeden každý hospodář v svém domě sám se dobře, příkladně chovaje, ku pobožnosti všecky v domě svém aby napomínal a vedl, obzvláště když se podle starodávna k modlení zvoní. v čas moru, hladu, vojny, drahoty, přílišného sucha aneb mokra, podobně v čas škodných mrazův, jakož dále o tom od správce duchovního slovem Božím vedeni a napomínáni bývali, pod pokutou od práva bez milosti trestán býti má. — 3. Na pohřby z jednoho každého domu jedna osoba, bude-li více, tím lépe, aby se vypravila, pod pokutou dva české groše k obci. Neměl-li by peněz aneb nechtěl-li by dáti, by pršelo, den v kládě seděti povinen bude. — 4. Kdo by uctivosti před právem nezachoval, od vrchnosti zřízených osob, rychtáře a konšelův v ušetření neměl, podle provinění právo jej tresce a on za to povinen bude právu poděkovati. — 5 Všecka láni, zlořečení se zapovídají pod pokutou velikosti provinění od práva usouzenou, item žádný řezník v neděli o kázání masa žádnému aby neprodával pod pokutou od práva uloženou. — 6. Který by hospodář neb soused v příbytku svém v karty hrál aneb hráti o peníze dopouštěl, pokuty dá 5 grošů. — 7. Žádný soused čeládky cizí aby nepřechovával ani loudil, nebo jinému ji šikoval; kdo by se toho dopustil, k obci 10 gr,