odváže zástěru, přikryje ní sýto a podrží je chvilku nad kouřícím uhbm. Pak zástěru si opět přiváže a housata vysadí do kolce. Některá hospodyně, housata vysazujíc, prostrkuje je rozparkem sukně, kterou má oblečenu. Aby housata křeče nechytly, ponoří hospodyně třikráte každé do studené vody, potom dá je oschnouti a teprve je du kotce vysadí. Někde podkuřují housata kromě chloupků a vlasů také ouročnikem. Jinde dá vají také do kuřidla smetí pod třemi prahy smetené, nebo tři kousky dřeva, ze tří prahů uříznuté. Též vosí hnízdo dává se do kuřidla. Skořápky, z kterých se housátka vylíhla, mají se vařiti ve vodě, a voda ta má se jim pak dávati píti. Aby housátka nechcípala, dávají jim též píti hnojnou vodu Když se housata štípají, jsou uřknutá. Hospodyně vaří jáhly, vodu s nich sleje a v té vykoupá housata. Uřknutá housata pokropí též někde 'koštětem v moči namočeným.

Když oráč poprvé jede na jaře orati, vezme tři hrsti té hlíny, kterou poprvé zaoraje, vyorá. Hospodyně hodí ji na kurník, aby slepice kvokaly. Za týmž účelem také hovnivára (chrobáka) dávají slepicím do hnízda. Nechce-li žádná slepice sedět, kup za jeden krejcar špendlíků a polovičku jich zapíchej do kurníka. Hned bude některá kvokat. Slepice má se nasazovati na Prokopa, chce-li hospodyně, aby slepičky z toho hnízda hodně nesly.

Skořápky, když se housata nebo kuřata vylihnou, zakopávají se do hnoje, aby se drůbež nerozbíhala. Někde zakopávají skořápky pod okap. Z Verbáře: Aby neměla husa vejce čistá, dej ji v novou středu večer i s vejci do koňského žlabu. Když se housata vylíhla, zase fo udělej. Dej jim tam pití, nebudou mříti. Opatři si v lednu měsíci jívové prouiky, ze tchoře hlavu a zaječí sádlo Když se housata vylíhnou, vař jívové proutky i hlavu. Vodu slej a dávej jí housatům píti, zaječím sádlem namaž jim nohy. Dobře se povedou. —

Pro zimní potřebu ukládají si hospodyně »matičková vejce«. Jsou to vejce snesená mezi svátky Panny Marie 15 srpna all. září. Slepičky vylíhlé z těchto vajec hodně nesou. Aby slepice nikdo neukradl, má jich míti hospodyně lichý počet.

Z okna bytu svého zahlédl jsem 12. března r. 1900 po ulici kráčeti 3 hochy (od 8—12 roků). Po zádech splývaly jim červené šátky, uvázané na přední straně krku horními cípy. za čepicemi měli chocholy z peří a po straně dřevěné meče. Byli to »Řehoři«. Vešli do světnico, postavili se podle velikosti vedle sebe a zpívali :