str. 302
* Předvésti ročních počasí. Staří hajní a myslivci našich Brd jsou bedliví pozorovatelé ročních počasí a na základě svých dlouholetých zkušeností umějí také šťastně předpovídati, jaké počasí bude celkem v tom a onom ročním období. Základem a východištěm je jim při tom zima, dle níž si činí měřítko pro budoucí léto. Pravidla jsou arci všeobecná a to ta: Jaká zima — takové léto. Jaké mrazy tedy bývají v zimě, taková vedra následují pak v létě. Jsou-li mrazy tuhé, budou vedra velká. Je-li zima řádná, totiž nastoupila-li v pravou dobu se stálými mrazy a jen s malými oblevami, přijde léto také včas a bude stále teplé a jen s občasnými dešti. Je-li však zima mimořádná (naši hajní praví: »weřádná«), totiž s pozdními, řídkými a malými mrazy, při tom s častými vánicemi a dešti, bude také léto mimořádné, totiž chladné a vlhké. Počala-li zima velmi záhy (jako na př. letos), nastane léto také velmi záhy, totiž po poměrně velmi teplém a krátkém jasu. — Konečně platívá při povětrnosti pak také to pravidlo, že na každou náhlost — ať prudkého mrazu nebo silného vedra — následuje opět náhlost, totiž po prudce nastalém mrazu rychlá zas obleva, po silném pak vedru bouřka a po ní ochlazení. Na-stávají-li však mrazy pomalu, klesají pak také pomalu, což platí též o teplotě letní Jan V. Lego.
* Kterak se žhavíme německých myší. Máme-li v domě německé myši, natrhejme o půlnoci před sv. Janem Křtitelem »modráku«, a uvařme ho. Odvarem tím vykropme před slunce východem celý dům. Tři větvičky modráku zastrčme na půdě, každou do jiného rohu. Německé myši prý se pak vystěhují. Modrák nesmíme trhati rukou holou; musíme si buď ruku něčím obaliti nebo míti rukavici.
v Líšni u Brna. Pavel Pavelka
* Mytí Jcamene u Ceřenic Jdouce z Čes. Šternberka do Sázavy, přijdeme na poloviční cestě do Čeřenic. Pod návrším u potoka leží veliký kámen, prostřed prohloubený, jakoby na něm někdo sedal nebo líhal. Lid utvořil si pověst, že to byl sv. Prokop, který přebývaje v lesích posá-závských, zmíněného kamene jako sedátka nebo lůžka užíval. Proto těší se kámen u Geřenic zvláštní pozornosti a oblibě okolního lidu. Když letního času děsné vedro dlouhým trváním mučí krajinu a hrozí zhoubou polní úrodě, chodívají lidé s procesím k »čeřeňskému kamenu«, namáčejí šátky v potoce a kámen omývají, při čemž se modlí a prosí za déšť. Potom ubírají se zpívajíce nábožné písně k domovu. Do tří dnů po mytí kamene prý vždycky pršívá. Karel Zvěřina.
* Lidová jídla na Dolnokrálovichu a yiasimsku. Vařívala se za mých dětských let polévka z kyselého zelí a jmenovala se »cacarka« nebo »eouralka«. Hrnec naloženého zelí vařil se na řídko a pak se ještě tekutina rozmnožila jistým množstvím mléka, v němž se rozkloktalo trochu mouky, aby polévka zahoustla. Někde dali i vejce. Polévka tato se jedla v poledne i večer k vařeným bramborům. Byla velmi dobrá. Na Boleslavsku pekly se buchty s mákem a jmenovaly se »vojačky«.
Julie Vlasáková.
|
|
