str. 304
bory, a po bramborách teď (z jara) krávy nedojej', ani je některý krávy nechtěj žrát, ty starý brambory. Nědo jí to už v zahrádce vykopal a vod-nesli to pod hráz a tam to utopili a vono to plakalo jako dítě. K nám přišel jednou dědek, byl tam na noc a měl pytel pod kůlnou. Vono to tam začalo brečet a hospodář povídal: »Co pak to tam máte za čerta v tom pytli?« A von povídal: »Jo, 'dyby holenku, takovejch čertů bylo — ty by se tady prodali! Je to moc drahý a je z toho velkej užitek.« B. Nováková vypravuje o posadu: »Posad je dvojí: jeden je pro krávy, ten je jako dítě a kerá ho dává, o tom nechci ani povídat — a druhej je pro koně, to je »koňskej posad«. Takový to má černý zrnka, říkaj', že přej po tom hodně nosej' slepice. A ten kravskej posad, oni ho maj' zakopanej, a 'dyž se to vykopá, tak to vypadá just jako malý dítě, má to voči a — no, kousek toho ukrojí a na »novou« neděli dávaj' to kravám lízat. Jedna hospodyně koupila vod jedny takový, co to ďála, štvry libry másla a dala to vařit. Ale vono to pěnilo až hrůza a ze všeho zůstala asi libra. A tak věděla, co je to za máslo a povídala: »Tohle je diblíkovo, ta pěna, a tohle je spravedlivý!« Takový máslo je taky trpčejší a není ani tak žlutý jako spravedlivý máslo.« J. Milota.
* Slib písmáka o knihách IcacířsJcých r. 1772. Ve staré pamětní knize bělohradské čteme: »Revers. Já nížepodepsaný vůbec známo činím, vzlášť kde by toho potřeba bylo, že se tímto zakazuju, že nikily více žádný podezřeli a kacirski knihy čisti nechci, aniž abych takové čísti dovolil, tím menčí takové koupili chtěl, nýbrž všecko jedině drželi a věřiti chci, co všeobecná sv. římská katolická Apoštolská církev věřiti poroučí, ano v tý Sv. víře živ býti a umříti chci a budoucně, aniž více toho nejmenšího se dopustiti nechci, což by proti samospasitedlné katolické víře bylo. Že tomu tak je a nejinač, podpisem ruky mé před Bohem všemohoucím a celým světem dosvědčuju, jenž se stalo v Bělohrade 31. srpna Roku 1772 Hic fecit profesionem publicam Fidei in Ecclesia Parochiali Bielohradij. Antonín Vlček, mlynář Lukavecký.«
K. V. Rais.
* Máslo 0 bezineh na ChodsTcu. Zajímavý příklad prostonárodní zkušenosti z přírody! V dědinkách v podlesí, zvláště v rodinách chudších, kde ani na kravičku se nezmohli, pomáhají si hospodyně k drahému ornastku »máslem«, jež vyvářejí z bezinek bezu červeného. Nasbírají dobře zralých bezinek, jichž po mýlinách čerehovských hojnost, rozmačkají bobule a vaří zvolna. Bobule chovají opravdu v sobě látky olejnaté, jako asi plody olivy; mastné tyto látky vystupují za vaření stále na povrch a hospodyně je opatrně sbírají. Když sebraná tato mastnota vystydne, stuhne poněkud a má poněkud barvu i tvářnost másla. Tak si bedlivá chudá žena nasbírá a nastřápe na podzim »másla< 2—3 litry. Másla tohoto užívají starší nejen za omastek, nýbrž i na »mazání« zvláště proti »píchání« (zánět plic). J. F. Hruška.
|
|
