Dopis Boženy Němcové Franf. Lad. Čelakovskému o Bulácích (Chodech).

Božena Němcová poslala básníkovi >Růže stolisté« zprávu o nářečí, o kroji a o životu lidu chodského na Domažlicku. S laskavým svolením jeho vnuka p. docenta české techniky Dra. Lad. Čelakovského otiskuji věrně z originálu zajímavé líčení, které podává další doklady o studiu Boženy Němcové mezi lidem chodským.

V Nymburce 27. /7. 48.

Velectěný pane!

Uznávám, že zasluhuji notný výtopek za mé dlouhé mlčení; ale již pověděla jsem v listu drahé Bohuslavy, co byla příčina, a protož neračte se Vašnosti na mne hněvat a za nezdvořilost neračte mi to pokládat. Dopis, který jsem posledně od Vašnosti obdržela, velice mne potěšil; za jedno, že ste Vašnosti spokojen byl s mým malým příspěvkem, a za druhé, že ráčil ste mi slíbit, povědít mi původ Buláků. Velmi povděčna byla bych této zprávě; nedávno když v Praze jsem byla a několik večerů s panem Hodžou u pana Dr. Staňka strávila, těšilo ho velmi, když jsem mu o těch horácích vypravovala. SoudiJ, že pocházejí z Tater; zdali i Vašnosti s míněním tím srovnávat se budete, ráda uslyším. Zde podávám tedy přislíbené pojmenování všelijakých věcí, jak je Chodováci užívají. Mnoha slova užívají se i v jiných krajích v Cechách, ale proto přece zde je podávám, abyste ouplnou známost o jejich mluvě měl.

Člověk nejisté, nestejné povahy je vratký, příjemné děvče je Hbné, které všude zůstane, je pobuda, které nemá všech pět pohromadě, je p o š e t i 1 é, bláznové. Kdo opravdu blázen je, řeknou : Myšlénky mu spadly, v hlavě se mu popudilo. Kdo má povahu, kam vítr, tam plášť, dostane jméno p u d i v i t r. Češka, učitelka a horačka neřekne se, nýbrž Čechyně, učitelkyně, horákyně, naše, vaše prodlouží se v n á š e, v á š e, pláče naopak zkrátí se v pláče, Umyl se řeknou ume ji, něco spolknout řekne se pozřít, zimou se třást, cintovat se; tváře jsou líce, 1 í c a t a, rulíky z vlasů upletené jsou pletánky čili v r k o č e. Když se vlasy rozpravují a ne-