opatrně se zatáhne, zkřikne dívče : O c h, t y ni i k r á č e š (V Hradecku řeknou rvát, rout, r u j e. Ona mne rula za vlasy, což jsem nikde ještě neslyšela jakož i kráčet.) Když je, po těle tak zvaná husí kůže, řeknou, že má vospense. také když huse písky vyrážejí, dostává vospense. Dvojčata jsou spolčátka, a když má být veselka, snoubenci se s kazatelny oznamují. Děvče když z v ě t ř í, nemá studu a lehko se podnese. Chlapec se na vojnu odevzdá a neštovice se dítěti vštěpují. Nit se do koralo i do jáhly nadívá, světlo se rozžehne, hned po šíraní — soumrak. Sedlák sedl n a kůň, chutě — spěšně— cválal do města, aby záhy (nikdy brzy) se vrátil. Pote chutě do lesa pařezy kálat — ř — se neřekne a míslo porážet kálat. (U Polné říkají k á i ě t.) Den se vyštípí; chytnout je chapnout, nádoba dřevěná se rozvalí, rozsuší, smetana nastřápá, nastřádá a může se vyškrejpat, vystříkat. Místo tam se skoro vždy říká h y n. Sedněte h y n d 1 e ; tam na vršku stojí ř e ř a b — jeřáb — a tam v té pšenci rostou modr áčky — charpa — chrpa; venku je vně. Klika u dveří je vorbička — almara — halměř — police — sudeň — políčka na nádoby — m i s n í k ; postel je lože (s ponebím); v senei — v sednici je krb — ohniště, ale v kuchyni jmenuje se též ohniště. — Komora je srub — sklípek (Gewölbe) je sklep a podzemní sklep je loch. (Také v Polné se tak říká sklepu.) Půda je ponebí, Fallthüre je padák, hřebík je hřeb, louče jsou spány, provázek cuckový je v r c h 1 i e e, síto řešato, trouby r ů r y. Kouř je dým, dýmu je se místo kouří. Drůbež je 1 i c h v a, trakař t r a t a r, kolečko na vožení je k o 1 m a t a, hnůj je mrva, vykopaná zem je prsť, kružadla na zelí je ceitl, zelí se ceitluje, ne krouží. Skrojek chleba je n á č i n e k, preclíky (Pretzeln) čepen íčka, to jest

v této formě (50 (ale prosím, neračte se smát mému rýsování). Kdolky, rozpičky, Zwieback, suchary, Sulz huspeniha, svatební koláče n e-omítky, vánočky calty, polom jsou také hnétanky oblíbené jídlo a bramborová kaše tak zvaný k o c m o u d, německy Totsch. Libra řeknou Pfund, 1/4 libry věrdunk (la samá dvě slova užívají též v Polné, přidávají ještě k tomu puter místo máslo), jáhly p š e n o Máslo se vrtí. Třešně jmenuji křeš ně a amarele jsou vlaské křešně: zkažené švestky tak nazvané báchoře jsou u nich řimpuchy. Kaltoun od husy je mladá hus a samotné tělo je b o š e k. Velikonoční svátky jsou na červené vejce, svatodušní pak letnice, týden je t ý-h o d e n. Mlha je m h 1 a. Potok stoka, ale voda, která schválně na mlýn se vede, je starka. Malé šišky, které se v lese k pálení sbírají, jsou krákorky, a chvůj, co se oseká, je p e r n č í. Malý kus pole zůstane pole, ale velký je dědina. Žena, která se v městě s bitím hus živí, je husobitka, polom je též hus o pas. Který pase ovce, je školák, obecní slouha ale je pastýř; v panských dvořích jsou v o 1 á ř i. honáci, pastýři, teletnici a j. v. Hlásný je p o v ě ž n ý, krejčí krejčíř, klempíř p 1 e c h a ř. bednář bečvář, řemenář u z d á ř, krupař muka ř Selské střevíce jmenují škorně, pantofle trepky,