šaty zcela ušité, které se obyčejně malým dětem dávají, dokud nemohou jiný šat nosit, jmenují karamanda. Scharlach spála, suché lámání v oudech t r o 1 e r. í (Moje babička říkala píchání p š k á n í.) Když se něco podbírá, n as tří li to a potom se to válí. Pakostnici jmenují studený jed v kostech. Boule je, co se samo udělá, ale když si natluče bouly, je to hlíza. Umrlčí truhla rakev, hřbitov nazývají hřibitov, jako také při slově hřbet vsadějí po ř e : h ř e b e t, a při slově chřtán též e a místo ř r: chertan. Slovo řezat též jen s tvrdým r vyslovují: řezat. Jeden starý Chodovák nazýval silný vítr (orkan) burák, avšak nejmenují to všeobecně.

Se slovíčkami jsem hotova, přemnoho ovšem jmenují i jinde tak a nazvíce jsou to slova Vašnosti známá ; já však napsala je pouze proto, abyste měl Vašriosti dokonalou známost jejich řeči. Buláci jmenují se i sami, i nezlobí se, když jiní tak je jmenují ; avšak raději slyší se jmenovat Chodováci. na kteréžto jméno mnoho si zakládají. Obyčejně ale řekne se Bulák, Bulka m. p. Buláci, Bulky. Kroj i obyčeje jejich popsala jsem v Obrázkách ve Včele a Květech, jen tři věci, které nevěděla jsem, musím přidat. Na bílých kabátech šarkových nosili Chodováci ještě před 150 lety zlaté šňůrky kolem do kola jako lemování okolo ramenou a u krku. Teprv kd\ž je Laminger o jejich práva a svobody připravil a oni svého hejtmana i praporec ztratili, odpárali zlaté šňůry a dali si černé co smutek (Co je konstituce, chtěli si dát zase zlaté lemování.) Letní spodky nosili bílé plátěné, po stranách červeně lemované ; boty neměli, nýbrž č i ž in y napřed od dola k vrchu rozsliíhnuté, červenými a bílými šňůrami šněrované a nahoře kolem do kola červeně lemované ; také ženské nosily střevíce červeně okrášlené, což posud ještě vidět, ale mužské takové čižmy nejsou již k spatření. Také nosili obyčejně čakan, krátkou to hůl od póla žlutými hřebami hustě pobitou, na špici pak sekerku ; docela takový je čakan, jako nosí Slováci, kteréžlo zbrani také oni tuším čakan říkají. Nyní má ji jen kmotr, když jde ke křtu, a to ne každý ; také ženich mívá čakan, když jde k oddavkám. A co se ostatně kroje lýo^, již všecko popsala jsem v Obrázkách. Ještě několik průpovědí a pořekadel chci Vašnosti přidati: To je děvče jako květ, paty jí mluví. — To je děvče jako mník, lusk, jako dobrá hodina. — Ta je na shasnutí jak pochodeň (která je slabá, nemocná). — Já před vámi vody nezkalila, stéblo jsem vám v cestu nepoložila. — Abys černá chodila (přejou, kdo komu ukřivdi). — Je oškubaná jako lýsa — Tam je dav lidu, nikdo neví, kdo je s kým. — To jde lidu, jak by vlákno táhl. Na jeho slovo může skály zakládat. — Ten kouká co devět hromů — Je toho potřeba jako soli. — Ofoukl ho šťastný vítr. — Jak by se po tom zem slehla. — Jakoby s nebe spadl — Jak by ho na zlatého koně posadil. — Af se octne, "kde vlci vyjí. — Slojí jak na trní. — Pod «ohou ho pálí — To'ik oken a nebojíš se Pánaboha (kdo neslušně mluví aneb zlé dělá). — Bůh má velké oko — Potkalo ho moudro s rozumem Jsou živí, jako sto květů. — Ten zpívá jak zvon. — Ani skřítka tu není vidět. — Spí jak snop. — Není o něm pohádky — To je jen jak rosa