(tak řeknou, když je o někom mnoho řečí; slunce zasvitne a rosa se ztratí). — Muzika je poloviční zdraví. — Děvče jako višně, jak růže pichlavá atd. — Některé přísloví : Jedna zdvořilost druhou stíhá. — Pozdě přicházející, kosti jídající. — Kdo sám čest nemá, jinému ji nedá. — Komu čest, tomu čest, pastýři hůl. — Snadno dělat komedii, když jsou tatrmany. — Kdo co rád má, o tom se mu i zdá. — Čím člověk zachází, tím schází. — Jaký kroj, tak se stroj. — Škodou člověk zmoudří. — Doba k době, rovní k sobě. — Pro milého nic těžkého, pro milou tou mírou. — Nedělej dobrého, neočekávej zlého. — Kdo chce mezi vlky býti, musí s nimi výti. —Všecky lidé všecko vědí. — Kde člověk mnoho, tam lidé málo (kdo mnoho o sobě myslí, o tom lidé málo myslí) — Chudoba cti netratí. — Na zloději čapka hoří. — Zlé zelí nezhyne. — Lépe pán ve vodě, než koza v zahradě. — Mlsný jen když oblízne, hladový když se nají. — Doma jez, co máš, u lidí co ti dají. — Častí hosté nebývají vzácní. — Která bohatá, ta koza rohatá atd.

Pohádky, které jsem od Buláků slyšela, jsou: Chytrá horákyně. — O chytré královně. — O kose, kohoutu a kocouru. — Anděl strážce. — Tři prádelny (od Erbena ve Včele). — Čertův švakr. — Kdo je hloupější. — Strýček příhoda. — Hloupý Honza. — Odplata za půjčku atd, více ironických mezi jejich pohádkami, a také jen ta'-"ové nacházejí všeobecné obliby. Hádanek několik pěkných dala jsem do loňských Květů. Písně pouze jen dudácké mají, ale velmi pěkné. Povaha těch lidí je přímá, upřímná, spíše hrubá než podlízavá; veselé mysle, neohrožení, střídmý, v domě hostinný však velmi k cizinci, zdravého rozumu, vtipný a nanejvýš poctivý jsou naskrze praobyvatelé těch hor. Necnost jejich je přílišná nedůvěra, hrozná neústupnost ve všem, co si jedenkráte před se vezmou, a potom msta k nepřátelům, která se u nich dědí od otce na syna, až k vyplnění; to však jen za velké urážky. Dle těla jsou praobyvatelé nesmíšení s jinými, velmi krásní mužové, velcí, štíhlého zrostu, silných svalovitých údů, smědých, obdlouhlých tváří, dlouhých, pěkně foremných nosů, tmavých, velmi jiskrných, ale mírně důvěrně hledících očí, tmavých, nejvíce černých vlasů, zkrátka výrazných pěkných tváří.

Ženštiny nejsou tak pěkné, a také není k pozorování jakýs zvláštní ráz, je to příliš pomíchané ; leč v nejvyšších horách, kde nejvíce se ještě původní ráz žen zachoval, jsou malé, slabé, štíhlého vzrůstu, ale zastanou silné práce. Tváří nejsou výrazných, ale jsou příjemné a mají nazvíce krásné oči. Jsou dobré hospodyně, a posud starší hospodyně samy plátno tkají a na vřetátko velmi tenounce přadou. Za starodávna musely o celé hospodářství ženy dbát, an muži celé dny jen po lesích chodili, zbraní a vojenských cvičení si hledíce. Jsou věrné manželky a dobré matky ; mnoho dětí nemívají, ale silné děti a zdravé; jsou více pověrečné než muži, ale nejsou pobožnůstkářky. Muži jsou nejvíce (to jest v těch nejvyšších horách pod Čerchovem) svobodomyslní a ještě je v nich mnoho husitské krve, co se týče náboženství.

Ještě dvě slovíčka zapomněla jsem : Přadénko malé nití je škádlen, velké je podvaze k, pásmo nití je kopa (snad že 60 nití obsahuje),