Mínil jsem u těch dobrých lidí, kteří vše snášeli a dávali, ještě déle zůstati, poněvadž však jsem pozoroval, že můj pobyt jest některým nápadným, odjel jsem se slibem, že za rok zase se uzříme. Doslechl jsem, že o mně rozšířena byla pověst, že jsem vyslaný český agent a štváč, proto nechtěje se vydati v podobné nebezpečí, v jakém vězel p. Fr. Bartoš s vdp. Ond. Pavlíkem před několika lety v Boboluskách v Pr. Slezsku, zavčas odstěhoval jsem se o dědinu dále. Jak dlouho ještě bude ostrůvek Bavorovský odrážeti vlny germanimační, než se úplně zatopí?

VKolovči na jednoho krejčího prý chodila můra. Poradil mu někdo, by můru citýroval. To krejčí udělal. Když potom v noci na něho přišla můra a mořit ho počala, zvolal na ní: »Můro moroueí, peklo horoucí, přijď si zítra ráno pro tu jehlu nejlepší,« a můra na zvolání to přestala ho té noci mořit. Ráno zaklepal někdo u krejčího na dvéře. Ten zvědav jsa, kdo to k němu tak časně jde, spěšně otevřel dveře, ale velice se ulekl, když uviděl přede dveřmi sousedku, která ho hned oslovila, a prosila, by jí půjčil tu jehlu nejlepší. Z toho krejčí poznal, že to citý-rovaná můra, vzal rychle hůlku, kterou u dveří měl, a několikráte sousedku udeřil, tak že ovšem brzy utekla Od doby však krejčího můra již mučit nechodila.

Před lety byla u nás jedna domkářka a ta uměla čarovat. Tak uměla udělat se kočkou a podivně běhala a slídila po okolních staveních, že sousedé dostávali strach. I radili sousedé a sousedky, co mají kočce té udělat, uvidí-li ji, aby již k nim nechodila. I usnesli se, že kočce té, kdo první ji uhlídá, vypíchne oko. To také jednoho večera se stalo. Druhého pak dne objevila se ona domkářka pouze s jedním okem, druhé majíc vypíchnuté. Na opětované otázky, kde oka pozbyla, nedávala sousedkám řeči a tak tyto přesvědčeny byly, že jí v kočku přeměněné oko vypíchnuto bylo. Žena ta dovedla i jinak čarovat, a s lepším výsledkem. Ať měla krávy ve chlívě jakékoliv, třeba hubené jako šindel, dovedla toho, vypoučejíc si od jiných žen trochu mléka a čarujíc s ním, že jí vždy krávy ty dosti dojily. Ano, když nutně mléka potřebovala a od krav ho neměla dovedla toho, že jí řezací stolice (prý) mléko dojila.

Starý Gabriel šel jednou se ženou pozdě večer z Ouňovic, kde si byli ve mlýně semlít obilí. Když ušli půl cesty a dostali se na vrch Bílý kámen, starý Gabriel viděl, jak od sv. Víta, kostelíka to na vrchu za Srbicemi, jde ke vsi Těšovicům ohnivý muž ve způsobu velikého sloupu. Sloup ten chodil od Močerad ke kostelíčku sv. Víta a odtud do Těšovic, kde chodil kolem zahrad. Člověku žádnému nikdy neuškodil muž ten. To dosvědčovaly i dvě kmotry, jež jdouce z Močerad od krtin, nedaleko za vsí u lesa přešly bez pohromy vedle něho.