V Jarobněvi jest troj třídní škola a v Bavorově jest 7 tříd. Jaro-hněvským nalévají 4 hospodští. Sedlák větší má 200 jutěrek pole, z něhož platí na 600 marek daní. Na obdělání potřebu.e 4 -6 koní a ve chlévě mu stojí 20—30 kusů hovězího dobytka. Pacholkovi se platí na rok 40 tvardych (tvardy = 3 marky), mimo to dostane 4-5 marek »žnivneho« a 2 m. na galaty. Dívka má ročního »myta> též tolik co pacholek; žnivneho doslává sukně. Synek (pohunek) si vyslouží ročně 60 — 70 m Od cvikle se platí 7 1/2 českého (český z= 10 feniků) na deň; na večer dostane dělník ještě kýžky za 5 f.

Ve »žniva« vydělá chlop od jutra 15 českých a 9 českých baba či roba; k tomu dostávají společně litr kořalky a na 6 >měrek gruntu na kartofle«. Po ukončení žniv přichystá hospodyně dělníkům »erntefest«. Napeče koláčů i pečeni, přichystá chléb, homolky, »vuřt«, z nápojů podávají se káva, pivo, kořalka. Hospodář počasluj« robotníky nejdříve dobrou kořalkou. Po (é něklerá z dě:nic podává hospodářovi věnec ze žitných klasů, pentlemi ozdobený. Při odevzdávání řeční takto: »Hospodařičku kochany! Pfiněslach Vum tentu věneček z tych žultych zrneček od Kozelkových dziveěek. Vela tych zinečkuv, fela tych kopečkuv, až byšče ščaslivě vymlacili, draho předali a num co podarovali«. Jiný věnec méně vzácný pověsí se do síně na poval (strop) beze všech obřadů. Po jídle někdo sáhne na starou harmoniku a nikdo neodolá tanci ani nejstarší hospodář a hospodyně. K půlnoci loučí se rozve=elená společnost ze statku. V sousedních německých dědinách není této radosti, nádenník dostane jen pecen chleba, několik tvarůžků a sklenici kořalky a jest po »erntefestu< Obilí mlátí se z měře; chlop a baby dostávají 12. měch. V Jarohněvi koupili si již »damfulu« (parní mlátičku); i v okolici (okolí) piý je mají. Dělníci při damfuli zaměstnaní mají mzdy marku na den.

Některá zvláštní slova a rčení: Faíergol (Piefferkuchen)'

— Hrnadla (Haarnadel). — Štryknadla. — Šnuptychla (Schnupftuch). — Batštul (Betstuhl). — Firanka (Vorhang). — Bisagy (Hosenträger). — Kodluška, paskudy (cukrovinky). — Teraz (včil, nyní). — Miejdo (místo). — Gába (ústa). — Znumek (známý). — Koáciol (kostel). — Svatumša (sv. mše). — Svaty Juzaf (kostel sv. Josefa). — Svaty Mikolašek (kostel sv. Mikuláše). — Hlastavička (vlaštovička). — Křum (křen). — Stoluvka (Tisehlade). — Vcilak (přezdívka těm, kteří mluví vči 1 místo t er az).—-Čamu (čemu). — Naco? (proč?) — Lezauce, stojauce, šedzauce (pře-chodníky mn. čísla) — Ja zaz až podta do vody vlezla (až sem, potud). — Uni bardzo se přajum (milují _se), — Stav se zas do nas (přijď k náni) — Kaj sum ptáky v zimě? V Čeplicaeh. — Džin počina bic do okna. — Devatka juž jechala (jest 9 hodin). — Čis je hary? (Jsi pomatený?) — Juž jest kela let íjest tomu dávno). — Něch pijum, paterku! (Pijte, velebný pane.) — Zagryžum kodložka (pňkusujte cukroví).

— Bumbomy (bonbony). — Koza merdina (Gehorsamer Diener. Koza merdina volají děti při honění).