ním potíral žlabu a klis, aby tažný a tlustý byly, a jazyk hadí že proto měl, že — byť do břicha skrz bláto jel s klisnami — že neuvázne. I jsií. tu v radě přítomni Vácslav pohunek od Kozu a Jan Špitálník od Jana Pleskala. Vácslav oznámil: že jest jemu přineslo pachole Špitálník tu přístojící od Pleskalů od téhož staršího pohunka jejich tři lašťovice maličký, holý, ještě slepý byly, aby mu je spálil, a že měli dávat z nich ten prach dívkám, že budou za nimi běhati a že se na to smluvili na poli, když vorali ouhory na zadních rolích za topolím, kudy chodí k Pátku, a potom oznámil a to jemu Bartoňovi v uši mluvil, že ten prach měli kobylám dávat, že on to potom ten Pleskalů pohunek měl přistrojiti a jemu taky dáti, jakby se to jim dávati mělo, že budou tlustý a tažný a že jim žádný nepřekáží, a jiný že budou hubeny, že to on udělá tím prachem. Item mluvil mu též Vácslav Bartoňovi pohůnků v uši, že líval vodu mezi vrata Zemanova a klisny jim stonaly, a on Vácslav pohunek Štěpána Kozy to že viděl, že vodu z hrnce na vrata Zemanovům lil, a že hned se potom jedna klisna rozstonala. Item Jan špitálník pravil též jemu Barloňovi v uši, že vybral ty laštovice tři holý, slepý a že též pro ně pod krov nad maštalí šel, přistavivši sobě truci, a že jest snu je dolů shodil a kázal nésti pohunkovi Kozovýmu, aby je spálil, že budou dívkám dávat ten prach z nich, aby za nimi běhaly a klisnám taky, aby tlustý byly a jiný hubeny, a že mejval vodou svy klisny a polom tu vodu že líval na práh mezi vrata Zemanovům, aby jejich klisny hubeny byly, a spoltr že se na to dívali, sedě před Kozovými, a to vočima viděli. — Což vše on Bartoň od nich obou slyše, tomu, že jest těch lašfovic jemu tam vybravši je nésti a jich páliti nevelel a žádné vody (aké nelil na Zemanova, vrata odpíral a že sobě Vašek proto přezděl, aby pán vo něm, že útek, nevěděl. — Ortel: Tu my purkmistr a rada mě-ta Poděbrad nad Labem pováživše žaloby urozeného a statečného rytíře pana Jana staršího Habarlického z Habariic J. M. C. hejtmana na Poděbradech, na Bartoňe jinak Vaška pohunka od Jana Pleskala učiněné a proti tomu odpovědi téhož Bartoňe i jiných dvou tovaryšův jpho Vácslava pohunka od Šlěpána Kozy a Jana Špitálníka od 1éhož Jana Pleskala, takto o tom vypovídáme: Poněvadž Václav pohunek od Štěpána Kozy i také Jan Špitálník od Jana Pleskala, pachole let nemající, to vše jednostejně a jednomyslně na něj Bartoňe jinak Vaška, že jest tři lašťovice holý a ještě slepý vybravši z hnízda dolů témuž Špitálníku shodil a k Kozovýmu pohůnků, aby je na prach spálil, že potom ten prach z nich klisnám, aby tlustý byly a jiný hubeny, dávati budou, nésti velel, též že hospodáře klisny vodou mejval a potom tu vodu z nich mezi vrata na práh urozeného pana Felixa Kunše z Jemníku vedle Jana Pleskala bydlícího, aby klisny jeho hubeny byly, líval, poznávají a jemu to v uši mluví, a to se také, že týž Vácslav pohunek Štěpána Kozy, přijavši takový lašťoviee a nabravši uhlí živého milířského v kachli jej do marštale pod stírku v místo nebezpečny postavil a ty lašťovice do téhož uhlí vloživše na pole preč ujel, což kdyby se brzy od lidí nespatřilo, od toho tak velikého toho uhlí rozjiskření znamenitá škoda tomuto městu a zámku J. M. C.