obrátili se k redakci Českého Lidu se žádostí, aby jim naznačila prameny, kde by se poučili o vánočním stromku, chtíce sepsati dějiny tohoto obyčeje vánočniho. Podepsaný- soudí, že nebude pro čtenářstvo Českého Lidu vůbec nezajímavé, dočísti se o původu a významu vánočního stromku a proto místo písemní odpovědi otiskuje odpověď v této rubrice pro budoucí pamět. Učené citáty a názvy knih vypustil, aby se stať zbytečně neprodlužovala. Srv. feuilleton podepsaného, Národní Listy 1892, 24. prosince. Výsledek snad překvapí tím, že se zjistí, že obyčej s vánočním stromkem není lidový a není slovanský a že o dějinách stromku vánočního u nás v lidovém podání nesnadno psáti, ježto stáří jeho nesahá za hranice XIX. století. Staré zprávy o výročních obyčejích českých (viz Zíbrt, Staročeské výroční obyčeje, pověry, slavnosti a zábavy prostonárodní, pokud o nich vypravují písemné památky až po náš věk, v Praze, 1889, str. 276) nemají ani zmínečky o tomto obyčeji. Spis mnicha břevnovského Alše o slavení vánoc z konce věku XIV". (viz Largissimus vesper seu colledae historia authore Joanne Holeschoviensi, antiquissimi monasterii Brzevno-viensis Ord. S. Benedicti in Bohemia monacho professo, cum praefatione de Kalendářům Januariarum diei, tam apud gentiles, quam catholicos solemnitate, edente Arsenio Theod. Fasseau, Olomucii 1761; Usener, Consuetudines, quae fiunt in vigilia et in die Nativitatis Christi, Bonn, 1889) rovněž nezachoval zhola nic, co by upomínalo na krášlení stromku vánočního. Není pochyby, že ku slavení hodů vánočních k vánočním obyčejům a obřadům původu prastarého přidružil se teprve ve století XIX. obyčej z brasu nový, v dobách starších docela neznámý — »vánoční stromek«. Není divu, že záhy nabyl všeobecné obliby a rozšířil se takřka všude. Zdá se nyní, jakoby se od věků udržovalo v lidovém podání strojení vánočního stromku, jehož milý a půvabný zjev vhodně se druží k náladě tichých vánočních hodů, dojímajících i člověka otrlého tajuplným kouzlem. Dnes zdobí vánoční stromek, prostě upravený, jizbu v nebohaté chatě, jako krášlí září světel a blýskavými cetkami, směsí drahocenných dárků nádherně jsa vyšňořen, síně boháčů ve městech. I lodníci, vzdálení od domova a od zátiší života rodinného, strojí si na štědrý večer v korábu stromek vánoční, vzpomínajíce na své drahé v domovině. Krátce pověděno: vánoční stromek původu nového srostl se starodávným obyčejem udíleti dárky, jež jsou nyní zavěšovány na haluzky a kladeny pod stromek, nerozlučně. Toto přizpůsobení obyčeje starodávného záhy se všeobecně ujalo. Vánočnímu stromku jsme přivykli a ptá se málokdo, zda obyčej jest starý či nový. Ať vznikl jakkoli — kdož by chtěl zbaviti Štědrý večer té poetické přízdoby a naše dítky největší radosti ? . . . Co asi možno zjistiti o stáří a rozšíření stromku vánočního? Výkladu o původu vánočního stromku ujali se zejména němečtí badatelé. Mezi sebou se nedohodli. Pomineme-li podrobností bezvýznamných, roztřídili bychom posavadní výklady asi v tyto skupiny: Bývá vyhlašován stromek vánoční za prastarý. Badatelé chtěli hledati jeho obdoby v dávnověku a někteří zacházejí při tom oklikami až do ráje, spatřujíce v stromku vánočním symbolické znázornění stromu rájového, jako