str. 346
dni pominou, že se chce zase navrátiti. Ti tamní lidé se sice proti tomu spouzeli, neb se obávali, že ten nasazený kohout v její nepřítomnosti sn,ad by pudlem učiněn byl: ale nechali se od ní přece přemluviti, než ale odešla na cestu, spíše to hnízdo ještě jednou opatřila. Když pak již tři dni pryč byla, přehledali to hnízdo, a nalezli ir.ísto 60 zlatých samé čtyřhranaté střepiny, na kterých se ovšem měkce seděti nemohlo. Tento příběh učí, že schytralý podvodník vždycky jest nebezpečnější než ten hloupý: nebo ta žena zajisté víc takových věcí dokáže, protože se jí tady dobře podařilo, až konečně třebas na šibenici přijde. Chceš-li křesťan — ne šelma býti, musíš podvod opustiti. V. Hrabě.
Dvě křesadla („vocilky") starodávná. Kreslil Karel Procházka.
* Křesadla starodávná („vocilky"). V době, kdy neznali ještě naši praotcové sirek, křesalo se oceiem o pazourek, až se jiskrou zanítila hubka a tou se potom oheň rozdělal. Křesadla (»vocilky«) bývala upravena v rozmanitých podobách. Buď byla při noži nebo zvláště urobena a jakou takou výzdobou uměleckou okrášlena. Podáváme vyobrazení těchto »vocilek« ze sbírky K. Procházky, faráře v Stochově.
* Sbírání rosy v noci svatojanské. V noci o 11. hod. před sv. Janem Kř. odstrojí se hospodyně na poli a stírá plachtou rosu se sousedova pole a přenáší ji na své pole, o něž ji zase otírá. Doufá, že na jejím poli bude úroda hojná a na sousedově slabá. Přítel můj F. S., lesní, vraceje se v noci svatojanské r. 1878 z lesní hlídky, skutečně ženu jakousi s plachtou na poli překvapil. (Z Chotěbořska)
Jindř. Bačovský.
|
