* Sedlák chce čarovným vejcem zlato vyseděti. V knize M. G. Pothmanna, Mravokniha pro křesťanské vlastence s opravdivými příběhami a překlady k naučení a vzdělání sepsaná, v Brně, 1791, str. 183—5 vykládá se o pověrečnosti, lehkovérnosti lidu venkovského s připojeným obrázkem, jak podvodnice oklamala ziskuchtivé občany: V Čechách přišla před několika lety jedna podvodnice do dědiny Gfell v Šlakenwaldu, a spatřila v jednom selským dvoře jednu černou slepici, která okolo krku bílý obojek a na zádech bílý kříž měla. Najednou se stavěla jako zděšená a křičela na sedláka: »Ach, milý stařečku, milý stařečku, prodejte mi tu slepici, nebo alespoň jedno vejce od ní. Já vám ráda jeden rýnský za jedno vejce dám. Již jsem mnoho let po takovém vejci se poptávala!«

Sedlák chce čarovným vejcem zlato vyseděti. Kreslil Zdeněk Laštovka.

Zlatý za jedno vejce! myslil si ten sedlák, to musí něco pod tím vězeti. A na ten spůsob ta podvodnice toho sedláka omámila. Dost dlouho se nechala prosit, než mu to tajemství vyjevila, že totiž: když se k takovému vejci jeden tvrdý zlatník přiloží, že se pokaždé 100 zlatých vylíhne. Ten hloupý muž to věřil ^a přemluvil své sousedy, aby všechny své zlatníky z té dědiny k němu zanesli, jichž 60 shledali. »Nyní pozůstává na tom,« pravila ta žena, »abychom lakového člověka měli, který by 9 dní na nich seděl, až by se vylíhly.« A ten se našel! Potom udělala v nějaké komoře hnízdo, těch 60 zlatých do něj vložila a zase slámou přikryla, to vejce ale musel ten, co na těch penězích seděl, pod své paždí vzíti. Tak seděl 3 dni a nechal sobě na obecné útraty dobře šmakovati, a nevylíhlo se nic, než co muselo a mohlo. Celá obec byla žádostivá vědět, kdy se ty mladé zlatníky, jako kuřátka proklubnou a vylíhnou. Ale třetího dne pravila ta podvodnice, že jí ještě mnohé svěcené věci k tomu scházejí, které od svého strýce, kapucína, přinésti musí; než tři