str. 344
berské tyto dárky dávají dětem s obrovského stromu vánočního. Děli potom stromek doma napodobují. V naší vsi studenti z Písku a z Tábora teprve v letech sedmdesátých (XIX. věku) přinesli obyčej do rodin a od té doby zámožnější rodiče překvapují děti stromečkem. Vidíme-li nyní, jak se před hody vánočními zazelenají všude v městech ulice a náměstí hájem stromků všeho druhu, jak se pořádají zvláštní slavnosti se stromkem, říkadly, s hrami, se symbolickou výzdobou atd. atd., zdá se to skoro víře nepodobné, jak rychle a všestranně (hlavně v městech) mohl se obyčej nový rozšířiti. — Shrneme-li vše v konečný názor, patrno, že vánoční stromek od Němců šířil se k národům jiným. Není to však lidový obyčej všeněmecký, nýbrž obyčej umělého, (snad bychom lépe mohli říci) »městského« původu. Možná, že při vzniku jeho působila obdoba lidových máječek, ověšovaných ovocem a ozdobami, s nimiž koledníci chodívali o vánocích, o novém roce, na smrtnou neděli a pod., jakž o tom vykládají Mannhardt a Sepp. V té podobě (aby byl totiž umísťován na stůl štědrovečerní) historicky doložen není. Konec konců opakujeme: Krásná ozdoba vánoční slavnosti, stromek s pozlacenými ořechy a jablky, cukrovinkami, pestrými řetízky papírovými, se zářivými světly v době nedávné vniká do lidového podání. Na začátku věku XIX. byl ještě zjevem vzácným. Kdo si všímá lidového života, přisvědčí, že ještě na začátku XX. věku není na př. u nás ani u Němců všude rozšířen a že jeho místo mezi obyčeji vánočními zaujímají mnohem starší »jesličky«, o nichž často se zmiňují naše staré památky, a které u všech národův i u nás z původní myšlenky vyspěly ve zvláštní, svérázné seskupení figurek a udržují se po staletí v podán! lidovém. Starý obyčej »Jesličky« bohužel mizí z domácností a nový »Stromeček vánoční« všude dochází obliby a povšimnutí, v lidové tradici i v literatuře, kdež v dějinách vánočních slavností a zvyků neprávem přikládá se »stromku vánočnímu« význam větší a dohady o jeho původu obšírnější a učenější, než prostý, ovšem vábivý a poetický obyčej snad zasluhuje. Dr. Čeněk Zíbrt.
@NZ@Směs
* Žárlivost. Žárlivec chápe se všelijakých prostředků a léček, aby milující osobu jen na sebe upoutal, soka neb sokyni jí zošklivěl a je třebas citelně ztrestal. Způsob, jakým si žárlivec pomáhá, jest také tento: Za dne vyhlídne si na hřbitově prkno z rakve a o 11 hod. v noci si zajde na hřbitov a donese domů. V prkně pak vyvrtá díru a dívá se skrz ni na rušitele pokoje a lásky, o němž ví nebo se domnívá, že jeho milé osobě není lhostejným. Tím podíváním žárlivce zostudí se sok nebo so-kyně tak, že jeho milá osoba nechce jich vícekráte viděti. (Chotěboř).
Jindřich Bačovský.
|
|
