Lid vykládá o manželství.

Ná Marjáno, co se pořád s tým tvojítn hrdlujete, přej ti zasej naklúkl. Vidíš, já celej čas, co su s mojím, nevím, jak je ruka těžká. Dyt se mu ani neozývej, dyž donde navalené j. — No ja, tetičko, vy nevíte nic Co pak vaši. Ale ten můj! Ani po dobrotě, ani po zlým s ním za-rozprávět nemožete. Esli zavřu večír, nabije mě, že zavírám, že mosí klúct. Esli nezavřu, na keho přej sem čekala, pro keho sem nechala» otevřený a už mě mlátí. Bože spravedlivej, tetičko, já na nekeho myslet, lítosťů nevím, kady chodím. — A milá brachu, dyž je to tak, to beztak mosíš mět trpělčí sádlo (svatou trpělivost), dyž tě cituje, jak baba čerta.

Tož už sú vdovou? To brzo. No můj první muž už taky dvacet roků hnije, a dušičko milá, včil mám skrčka! To je potvora jedna! Ne-vdávajú se po druhý, aby si taky tak neposvítili. Co chvilka ho vyháním. — No to ještě není s varna tak zle — Ej šak dyby nebyla chalupa moja, šak bych co chvilka lelěla ze dveří. Děti mě dělaly zle, tož ně baby k temuto přinutily, no šak se mám lepší, leda pár liskanců a kopanců s ním užiju.

No stařenko, co dělá Kača, ešče leží? — Ó dušičko, to je učiněnej Lazar, a dyť ona nebude. Včera s ňú bylo velice špatně, no dnes, že to slunečko Boží vyšlo, si zmyslela, aby ju Tomáš (muž) vynesl na dvůr. No co by ju nevynesl, dyt je to jak tintěrka, jak by pírko nesl. Daja ju na dvůr, posadil ju — máme po nebožtíkovi panovi rechtorovi takový kožený sešlo — tož na to sešlo ju posadil, zamotal do vlňáka a všecek dobytek ji povypúáčal (vypustil): jalůvečku a ty prasátka, tož se z teho chvilečku těšila, ale z teho takovej kašel a krív enom z ní stříkala, a on vida ju tak v tej krvi, srdečným hlasem plakal, no jak by ne, takový mladý stvoření, a má jit ze světa. A tož si hošíkala, že dyby raci tá smrť už došla, že nás trápí a sebe taky. Ešče že má teho muža tak dobrýho, všecko obende (spraví v domě) a pořádem' nosí v kapci Těšany (= těší ji, Těšany nedaleká ves), že nejtíž co bude léto. To je jediný" naše scestí v tej nemoci, že on nám zlýho slova nedá.

Každej ten ožgera (opilec) by měl mět takovú ženu, jak je tá Uliána. On jak se dá do pití, neví, kdy má přestat. Ale jak ho to pomine, je zas jak patří a dělá o strhání. Toťkaj pro něho došla do hospody a jak ho liská, )ak ho liská, nejmíň dvacet facek dostal a on nic, šél jak ta ovca za ňú dom. Takovej mordskej chlap, ona jak pírečko a poslechne ju. Dyby ho měla druhá a netrúfala si na něho, byl by jednostejně (neustále) navalenej

Kobylí na Moravě.