jakož i zdejší pan purkmistr tureckou hudbou uvítati a do města uvésti si přejí. Pročež mně poručili, abych Vaší Důstojnosti uctivě požádal, abyste ráčili Svůj Hlavatecký hudební sbor s potřebnými nástroji toho jmenovaného dne laskavě sem dovolit a jej vypraviti tak: aby týž dne 25. října, nejdéle v 8 hodin ráno sem přibyl a mimo to však několik hudebnin si připravil, aby případně též za oběda k tabuli komandujícímu (velícímu) panu štábnímu důstojníku také některé hudební kousky zahráti mohl. Tato banda muzikantů Hlavateckých obdrží od zdejší městské obce přiměřenou odměnu (»Doceur«). Vyhovuje rozkazu výše jmenovanému, prosím spolu o laskavou odpověď a mám čest znamenati v největší úctě Vaší Důstojnosti nejoddanější služebník Jan Gemmer, tajemník magistrátu. V Soběslave dne 23. října 1799. Veledůstojnému a veleučenómu pánu Malachiáši Kreutzerovi, nejdůstojnějšímu faráři a správci duchovnímu v Hlavaticích.«

Original německé listiny této, krásným písmem zřetelně psané, jest co nejlépe zachován, i se »zlatým« posejpátkem slídovým a s pečetí opatrně vystřiženou a darován byl vnukem Hlavateckého učitele, panem řídícím učitelem Aloisem Wiedemannem v Plané n. Lužnicí Museu král. Českého.

Jak Hlavatečtí hudebníci dostáli čestnému úkolu svému v Soběslavi a jak štědře za to byli odměněni a zdali tam s nimi také byl kapelník učitel Wolfgang Wiedemann, o tom již ničeho se nedovídáme.

Když nám loni neúnavný badatel o stycích rusko-českých, prof. varšavské university Vlád. Andr. France v, svým přesvědčivým způsobem vykládal mezi jinými též vlivy častých a delších pobytů ruského vojska v Cechách, a když jsem pak teprve pozorně studoval památky těchto vojenských styků rusko českých v městském Museu Pražském, nenadal jsem se arci, že také v mém rodišti zachovala se ještě zaručená zvěst o pobytu Rusů vojáků na Táborsku. Nyní dovídám se teprve, že také v Plané n. Lužnicí zemřeli někteří vojíni ruští, tehda zde tábořící, a jsou pohřbeni na zrušeném starém hřbitově »v Kamení« za obcí, několik jich také leží pohřbeno >na Skále«, na pravém břehu Lužnice, za erární silnicí k Soběslavi vedoucí, blíže kříže Kosova na tak zv. »Kopečku«,*) odkud je krásný rozhled na klikaté zátoky Lužnice s villami Bečkovou a Peřinovou, proti nimž vlévá se do řeky Oustrašický potok, známý svými malebnými partiemi lesními. V levo pak s pohřebišti Rusů lze viděti velký rybník »Hejtman« s rozkošným lesnatým ostrůvkem Mar-kéliným (zvaným tak na počest hraběnky Markéty Harrachove, roz. princezny Lobkoviezovy, choti hraběte Jana Harracha, maj. velkostatku Zelče) a se zříceninou hradu Ghoustníka v pozadí. Toto místo jest z nejkrásnějších co do vyhlídky v útulném okolí Plané.