Dual rukoma, nohama, prsoma, kolenoma, křídloma.

Stupňování: bystrý, bystřejší, nejbystřejší, divoký — divokejš, dobrý = dobrejší, vysoký zžz vysokejší, hnízký zu hnízkejší atd. Při stupňování bystrý, dobrý, chorý a všech, kde r nepřechází v ř, také při slově hořejší zůstává r nezměněné. Mimo těch ve slovech pařez, tratar (trakař).

Zkracování a prodlužování slov, k. p. silnice =r silnce, pšence, stunce (studnice), sence (sednice), motojdlo, pajmamo, pajtata, lajce, hřbet, hříbet, hřibitov, kobilihy (koblihy), persty, serce a j. —

Cechynf, horákyně, učitelkyně místo Češka, horačka, učitelka.

K předložce ze přidávají z — zez. Zez Domažlic; ja jdu zez pole; zez čeho si to vzíl ?

Ou mění se v ú, k. p. kút, dlúhý, klobúk a t. d., ale v některých slovech (čas.) o vsouvají, p. svinoula (svinula), minoula, veznoula (ve-zmula místo vzala, m v n proměněno), nezankynej! zanknoula (zamknula), pošinoula. m v n v některých slovech přichází, n. př. zanknout, veznul, vezne, sneška (směška), t na konci slova měkce ť, byť, mýť, máť, přát a humejť atd. smích v (časo.) smít' se (smát), smílá se, smíl, vysmíl.

Třást = tříšť se, třísl se, vytříslo ho to. — vzal =z vzíl, vzíla to. — držet = držít, držíla. = záblo = zíblo ho, vyzíblý. — sekat — sikat, nasíkl trávy. — pršet = pršít, pršilo. — vlezl =: vlízl, vlízla (do húlu). — mrzel — mrzíl se, mrzílo je to. — -viděl r= vidíl. — slyšel =. slyšil, a t. d. — umřel r= humříl.

Před a, u klade se h: huzenář, hudidlo, huzený, hučitel, Hadam, Hanton, halměř atd., pak před n ve slově hnízký, hníží se to.

ae, pän, däm, nařikam, nemam, a v. ...

Ve slovech silný, pilný mění se i v e: selný, pelný; h mění ve f, ve slovech vlfký, lefký, křefký a (snad i ji). V v b ve slově bedle (vedle); 1 v j v si. jedya místo ledva.

Teky místo taky, imo místo mimo, tepřiva místo teprva, prvá míslo prve, Řehoř místo Řehoř, bedlička místo berlička, ičkot místo nyničko; nyní (oblíbené příslovce); škála místo skála, pláče pláče, co pláčeš? (krátce), naše, vaše dlouze vyslovují; díl to tryá, místo déle to i; vo-tipka slámy, votypka; vete místo viďte; jdite místo jděte; tich místo těch, dívčí místo děvče; tich dívčat. Chlapec, bratr, hoch, pták to vše se dobře skloňuje i v 4tém pádu, ale přídavné jméno je mi nejasné, chci tedy jen dle příkladu: špatni děvčata, zkaženi vejce, divní chlapci, špatnej chlap. Vidíla jsem hrozní strašidlo. Divčata byly tam huzamknuti. Nebyly tam hodni divčata hani hodni chlapci ani dobrý děti. Já tam žad-niho nevidíla. Modlete se, modlíte se; pojďte z=z pote.

Před o kladou v jako všude snad v Cech. vokno, vobraz, voltář, vondat.

Dobře užívají při stř. p. 4tý pád k. př. dojdi mi pro ně (pro to maso), píte je (to pivo), nemám je napsáni (to psáni).