Domažlici, kde nyní kostelík svatého Vavřince, od něhož i vrch jméno má. Je to pěkný vrch při samém lese Rumítu a býval jindy ovšem také lesem porostlý, nyní je ale zorán. Veselá Hora jmenuje se ještě v staré památné knize, a lidé si povídají i to, že lam býval za starodávna pohanský chrám, co nyní kostel sv. Vavřince. Když je tam pouť, schází se tam lidé z města i okolí na pouť, a odpoledne se pak v blízké hospodě slaví tancem, zpěvem, jídlem i pitím. Také jiné dni v létě se tam městská mládež scházívá k zábavě.

Čtyrmecitma: Každý den odpoledne ve čtyry hodiny hodiny zvoní >čtyrmecitma«. Když chtějí děti na matkách svačinu, odbývají je obyčejně: »Ještě ani nezvonilo člyrmecitma« (24).

Domácí nemoc, Heimweh. Na tu v okolí tom tuze věří, a říká se, že od ní není pomoci, »jestli člověk hned domů se nevrátí.«

Voračky (viz Karla v Perlích). — Panny Marie Prsa, Oser (Plöckel-stein) vyhlíží od Domažlic jako ženská ňadra. — Skarman, vrch hned u Domažlic, — Černý les. Les k Bavorům se táhnoucí. — Gerchov je v něm nejvyšší hřbet od strany Domažlic nad Klenci k Hohn Rogen se táhnoucí.

Kámen vrch v tamnějších lesích zarostlý lesem, ale nahoře je kus čistiny skalnaté, tam je balvan plochý a pěkná vyhlídka odtamtud. Jiný vršek na blízku jmenuje se »Zámek«. Povídá se v pověsti jedné o něm a tam jedna osamomělá veliká borovice, kterou přej žádný podtít nesmí. Tam kdys prý ten zámek stával. Nedaleko toho je Babí pupek, okrouhlý vrch, a pod ním jezírko »černé jezero« zvané. — Také tam ještě jsou Vejslavice (vrch), Sanda, Rumít (les o němž je hezká pověst; lidé vyslovují Ermout). — Pohanská skála. Tisová (vrch). Vrchovo (také tam kdys zámek stával). Soběr (Sauberg ho jmenují Němci). Hvězdinec (Ge-wintzi překřtili ho Němci). Stříbrná hora. Blížení a j. a j. Praporíště je tam jedna vesnice, kterou Němci jmenují Brambusch.

S vínem jít o svatbě. Ve městě je posud ten zvyk, že nese mladé děvčátko před svatebníky do kostela vino, a které kněz posvětí. Když jdou z kostela, postaví se děvčátko s ním na práh u domu nevěstina, a plný pohár podá ho matce nevěstině neb starosvatce. Ta všem připije pak ženichovi a nevěstě podá, a teprv vyjdou do stavení.

slývá, je horko až slývá, v létě při žněch. — je bláznová, v hlavě se ji popudilo, spadly ji myšlinky.

Bílý smutek. Celý půst nosí selky bílé stuhy, a muži okolo klobouky bílé šňůry, smutek.

Mráz mi po těle šupí. — Jakoby po mna lízlo (je mi nevolno).