str. 388
Maruše neznala. Šak jí babím dycky. To člověk také cosi přehlédne . . . Taková holopicha !658)
Jak spúščali truhlu do hrobu, bily sa na věži štyry hodiny. Stařenka Hořélkova kyvia na Baronku. — Pamatuj, cérko, dosi jím z rodiny brzo umře.
Hrob byl úzký, tož tam truhlu ledvá veohnali.1329) — Chuděra, pravila stařenka Horélkovn. Tož měfa úzko na světě a tam zas bude méť úzko.
Rozmlouvání sedlské na nynější těžké časy.
Sděluje Václav Schulz.
Pod uvedeným nadpisem nacházejí se v archivu Musea království Českého níže položené verše psané písmem ze samého konce XVIII století na dvou čtvrtkách tuhého papíru. Ani písař ani skladatel ani doba, z které pocházejí, nejsou označeni. Z některých narážek bylo by možno souditi, že vztahují se k době krátce před r. 1770. Zní pak rozmlouvání to následovně:
Dař Bůh, kmotře, co nového'? Na mou duši, nic dobrého! Po vystálej těžkej vojně pořád daně, platy hojné. Za magacíny a transporty nechce se nic poraziti. Přes to, že papírů v kasech dosti, daně předce jsou v hojnosti. Jak jest bylo a jak se máme, všiihni to společně známe. Daně v českej zemi neslýchané, též nad míru vyvýšené, že nejní možná obstáti, spořit, co se musí dáti. Pomni zem na staré Čechovr! Naši udatní předkové . nedali tak lva sedlati, lid v zemi utahovati, dajic císaři, eo jest jeho, ne ale, co neslušného. Nepřátelňv se nebáli, jak skála při sobě stáli, lásku k bližnímu jsou mněli, chléb si z huby nevydřeli. Byli věrní vlastencové a ne zlí projektantově. Zdáš naše Česká Kronika srdce naše neproniká ? Co v ní v pravdě je napsáno, je za tabuli držáno. Neostalo ani již stínu
proti nadáni předešlýmu.
Pročež, Bože, dej našim stavům
milost přijít [k] starým mravům!
Nežádáme jiné viry,
ani jesuitské míry;
aby se vyvýšili
a Čechy naše snížili,
tu projektirovali.
Eýž je na šibenici dali.
že tak pro své nové masy
učinili těší časy.
ůiúte, stavové by šli pryč.
nepřišli jako lišky víc;
českého lva víc nedrželi,
poslední chléb nevydřeli;
chtíc panovat jako lvové,
nechť se ženou jako psové,
a o nich dané přísloví
af se již jednou vysloví:
Mladou at nekazí chasu!
Bože, uslyš našich hlasů!
Neb jak dlouho budou mluvit.
budou Cechy pořád hubit.
Přijdou pryč? Čas se navrátí,
že majíc mužem zas dáti.
Pakli tím neodlechčíte,
zkázu země brzo zvíte.
Třebas tyto rytmy h oupý
mněli od projektantů slouti,
přece jen to, co tu psáno,
za pravdu musí bejt uznáno.
|
628) velká neohrabanážes nká. 629) vměstnali.
|
