žaroviště poh. Strahovští kuchaři se jen směli pohřebati na Strahově. Strahov stojí na poloze Žiža nebo Pekle. Zde na Pohořelci pověst také o bezhlavém knězi. *)

V Duchoměřících (chybně Tuehoměřice) nebo duchové, duše, se s Bohem mířili, to každému dosvěčejí žarovišťata a pohřebišťata pohanská, která jsem zde (V. Krolmus) vyslídil, množství popelnic, kostru a věci bronzové vykopal. Zde v lese u sochy sv. Juliany černý pes ohnivý se ukazuje, straší atd., což na modloslužbu obětní poh. naráží. Ta pověst bude se srovnávati se statenickou o černých psech a kvočnách ohnivých, též o černém volu, který se obětoval Bohu poh. noční dobu. Na podotknutých místech všady žarovišťata nalezna na nich pálené kosti, nádobí a j. v. podotknutých zvířat, zvláště v Brčkolách.

Věž kostela sv. Bartoloměje v Lůži. (Soupis XVI. Zd. Wirth, Vysokomýtsko).

Dům uroz. pánů z Thunů patříval v Praze na Malé straně na Novozámeckých schodech uroz. pánům z Růže (Rosenber-kům). On dosahoval neb se rozprostíral od Kajetánského kostela a kláštera až k lékárně dvorní či kupci Bulovi nárožním budovám. Onen dům měl také své podloubí a nazad chlévy k stupňům zámeckým. Ho-řičků dům Nr. 196 spojen byl s Rožmberským, tyto menší budovy, co nyní stojí, jsoutě takořka mezi rozličná odělení tohoto slavného domu vetřený, protož jen skromný. V tomto domu Rožmberském přebývala uroz. Paní Berta rozená a provdaná Rozemberkova (tak nazvaná Bílá Paní). Její manžel Rožmberk jsa churav, za příčinou žárlivosti 7 let ji na hradě Jindřichově Hradci uzavřenou držel až do své smrti, jenž se ve Vlaších hojil, kdež také v Pánu usnul. Onatě vychovala poslední ratolest z rodu Rožm., t j. Voka z Rožm. Na 16 listů se od ní psaných a do Jindř. Hradce zaslaných a sebraných v archivu Jindř. Hradci česky čistě psaných nalézá. Ona byla nábožná paní, mnohé ústavy hojně nadala, kostelu, děkanství, škole, chorobnici, chudině tamní mnoho dobrého udělila. Od ní fundace rozdávání »kaše« pochodí dle starodávného obyčeje na svátky velikonoce udělovaná, Onať sama hospodařila v čase churavosti svého manžela ve Vlaších. Prostě chodila, obálku bílou přes hlavu majíc a na boku chomáč