1. Pozor dejte všickni nyní na prorocké noviny, kteréž přijdou od východu, spojené s půlnočními, mnohým pak strašlivé budou, kteříž poznat nechtějí a s pokáním odkládají, že času dosti mají. Skutky 26. v. 18. — 2. Odpočinout nevejdete, tak svatý Pavel píše, srdce své zatvrzujete, jest to nevěra vaše. Letěl anděl prostřed nebe, vám skrze Boha přísahal, času víc že již nebude, evangelium hlásal. Zjev. 14 v. 6, 7. — 3. Roku tisíc sedmistého osmdesát prvního dal Marokán král provolat všechněm potencijím tak, že již jest čas ze sna vstáti, by v svém lidu každý král v evropejských zemích psáti, toleranc prohlásit dal. Parah. 38 v. 22, Iz. 55 v. 5. — 4. Některý se postavil nad jeho výpovědí, řka: mám vydat Marokána toleranc bez meškání, pro něž se budou spínati všickni arcibiskupy, že ještě tu čas není tolerance k vydání. Skutky 4 v. 26 a kap. 12 v. 4, 5. — 5. Žádáme tě, velký králi, my biskupi velicí, abys námi měl strpení, až budem sjednocení, nemáme klíč od moudrosti, vzatý jest od Jozefa, že jsme lid učit nechtěli, z Ježíšova zákona.

— 6. Odpověděl Marokanus: budu s vámi shovívat, celých dvacet let vám přidám, nemůžete se vymlouvat; však roku osm set prvním žádný v krajinách vašich poznat mého hlasu nechtěl s předzvěděných časů. — 7. Měl v těch letech pominouti znak nevěstky Babylon, aby ji každý poznat mohl, s kým smilnila, kdo jest on! Ty jseš, ty nevěstko, matkou smilnice babylonské, neseš Babylon na čele, jest tajemství veliké. Zjev. 17 v. 5, 6 seq. — 8. V jezero budeš hozená, soudce syna Božího, že kšaft jeho pošlapáváš pro pýchu smilstva svého. I národy světa všeho smilstvem jsi napájela, ohněm tě páliti budou, že jsi s nimi smilnila. Zjev. 19, 20 kap. 18, 3. — 9. Pohleděl s nebe Hospodin na Babylon nevěrný, dosáhli hřícho\é jeho před trůn jeho velebný. Dává mu píti z kalicha, co si sám nashromáždil tyranstvím za mnohá lela, kteréž v církvi provodil. Zjev. 18 v. 5, 6, 7. — 10. Aj, králové na tě přijdou, tou písní oznámení, k dvojnásobnému placení a lidu k postřílení. Antikrist ten zabit bude mečem, z úst Božích pošlým, z lidu vyvržený bude, tak praví sám Duch Boží. 2 Tes. 2, 3, 4, 8, 9. — 11. Velká mdloba obklíčila nyní lidu mnohého, že nechtěli hledět nikdy do zákona Božího. Zákon Kristův měl čten býti od každého křesťana, aby věděl, jaká víra jest skrz něj nařízena. Iza. 14 v. 10. — 12. Tak jste nás měli učiti Boha pravého poznat, z zákona jeho svatého víru mdlých posilňovat. Co jest Bůh a slovo jeho? Že nám skrz něj přichází základ spasení našeho, život světla věčného. Jan 4 v. 24. — 13 Kristus praví: Kdo mne zapře před světa Babylonem, já jej zapřu před Otcem mým a jeho Stvořitelem. Také praví: Kdo mne v světě vyznává Kristem býti, vyvedou ho anjelové, jako Lota ze Sodomy. Mat. 10 v. 32, 33; Luk. 12 v. 8, 9.

— 14. Ti vyznají Boha Otce, Syna, Ducha svatého, i vyvrátí ten Babylon, i sedm sloupů jeho. Vždycky církev apoštolská, i starého zákona, mnoho trpěti musila, a to pro svého Boha. Mat. 24 v. 9. — 15. Skrze zlé syny ďáblovi, kteří jsou ji hubili, musí se jim času dáti, by neměli výmluvy. Blahoslaveni budou ti. jenž jsou znova zrozeni, díl mají v prvním vzkříšení a v druhém oslavení. Zjev. 22 v. 6, 7. — 16. Po