V Trnavě stal se asi r. 1886—7 zajímavý příběh, jak vypravovala Slovenka, z nedaleké vsi, která v Trnavě vstoupila do kláštera. Dozvěděla se kdesi o pověře; Když děvče píše listy od sv. Kateřiny do Štědrého dne a o Štědrém večeru, než jde na půlnoční, rozloží je po hrobech na hřbitově, dozví se, za koho se dostane. Chopila se toho ihned, neboť která by ráda nevěděla, vdá-li se a za koho se dostane, a ona ještě ani žádného šohaje neměla. Písala tedy pilně ty listy, aby se na na každý hrob malého hřbitůvku dostalo. Byla plna zvědavosti, jak asi její milý bude vyhlížeti. O Štědrém večeru odebrala se o něco dříve na půlnoční mSi a pokladla na hřbitově listy po hrobech. Pak vešla do kostela stojícího uprostřed hřbitůvku a nemohla se dočkati konce mše sv. Konečně bylo po mši a ubírala se domů, kde se jí měl milý zjeviti. Když vstoupila do své komůrky, zůstala úžasem na prahu státi s ústy otevřenými ku pozdravu, neboť spatřila v jasně osvětlené jizbě hezkého pána v černých šatech, kterak sedí u stolu. Ihned ji přívětivě oslovil, vyptával se jí na to i ono, až se konečně osmělila a bavila se s ním bez ostychu. Když si tak povídali, upadl náhodou děvčici šátek na zem. Děvče se pro něj shýbne, však leknutím div že neomdlela ! Její milý měl koňská kopyta ! Vstala a nevěděla, kde stojí, jak se s ní celá komůrka točila. Na štěstí se pán poroučel, ujišťuje ji, že se mu líbí a že si jistě za 14 dní pro ni přijde. Odešel a děvče se vzpamatovalo. Druhého dne vyprávěla rodičům, co se jí přihodilo a žádala je, by ji dali do kláštera ; věřila, že jedině tam se ten zlý pro ni neodváží přijít. Rodiče s ní ještě téhož dne odjeli do Trnavy, kdež vstoupila do kláštera.