Na schodě.

Starý Křúpaia chodil po ženinéj smrti jak otrúct r]ý.6J0) Ne divu, toléj roků spolu byť bez mrzutostě. A včil ostál, jak kůl po plotě. —

Nevěsta sa k něm meta pěkně, to sa musí řécť. Pořád' enom »tatíčku« a »tatíčku«; připrávjala k něm chtějaci ho rozebrat. Ale což naplat; jem přeca enom matka chybila. Dyž sa podíval při jídle na to místo, de sedávala, kolikrát sa mu pysky začaly mleť a slze ho zaléty. Aj kúřiť zapomínal. Nedy chťéi vytřepať z fajky a byla ešče nacpaná, nezapálená.

Na druhů nedělu po pohřebě býl starý" Křupala sám doma. Mladí odešli g Machalom. Uložil děti spať a zahledej sa do okna. Bylo chvílu po sMnca západě. Na nebi byiy zápaly.631) Zpomjél si, jak starý Žid Šrajbr praúváí dycky, že to nebe hoří.

Křúpaía sa uchmúlíi a hledí zas do okna, hledí . . . v téj naraz na venkovním okně sa cosi osvětlilo, taják by bílú piachtu přiložíí na prostředních tabulkách a potem na dolních a taký huk býl, tak tým oknem zadrnělo, jak dyž zařmí. Jak by nedo hodíi sněhem, lebo jak by -spadl sněh ze střechy a větr ho sfúknúí po okně. Ale sněhu nebyío, než na zemi taký poprašek a ze střech býl státy — a to sa mu zjavilo na pří ku.63'2) Křupala dajaci si baranicu na hiavu, vyšéj ven.

Nad Švirákova býl měsíc, ale takový malučký kosáček633) a hvězdička taká malulenká sa íybotaia u ňho blízko. Střechy sa trochu obli-skovaly v tom světle, byly mokré, a dál na zadků sa ťakviiy kopce v takej šedivěj mhle. Ticho, tichučko. Enom zdola ponášál větr róchaní bičů, vijókaní a hyláňaní634) formanů, co nemohli vyjeť do Hubokéj cesty. Bylo to čuť, jak by pokládá]. Jedů tě do hutí s křemelicú. A tož to by v nedělu? Lebo Mezryčáci na jarmak, ale šak to by jeli až zytra! Dy pak je klo-bucký? Křupala si nemoh zpoměf. A veť to by jeli zpátky. Och, to su jaksi spautaný!

Obešéí stavění — nide nic. Dive sa pod odkorky"38) popřené na jabloni, lešti nějaké bílé koččisko ... V téj si zpomjéi, jak rozťái kocúra. Zadal sa třásť a zděrygáí do izby. Protírat si oči, lešti sa mu nedělajú mžičky, ale to né. Šak to viďél, to zřetelno: bylo to kulovaté, bííé, aj čúi okno drnět. . ,636) Což tote bude, až tote . . . Přišío sa mu podívat na děti. Rožnúl svíčku a zacíoňál ruku, aby jím žář nešla do očí. Maruška