taják by sa smíia a Pepek — toho nebylo ani čuť dýchat' nidy. Ale hlava mu zlézla ze zhiavca637) — aby mu nespadly čepky!638) Stařík mu pomalučky nadvihl hlavu a nadřd639) zhlavec.

Tak hledači na děti zpomjél si na pěsničku: »Pod večer Tvá čeládka, jak pod kvočnu kuřátka . . .« Začal si ju notovať potichy. Za-dělál640) dveři, vyzlék sa, klekl si na lávu g oknu a začal sa modliť. A dlúho sa modlil, až děti vracajaci sa, dyž šly kole okna, sa ho uhrazíy. Vykíádfií jím, co sa mu uzdálo. Přišla si pro mna . . . chm . . . doložil.

A snáď byste nevěřili takým záboboukom692), rozváďál ho mladý. To kolikrát okno rupne, taják by doň kúra glvía, a vy ste z rázu doň pu-hlédli — cosi sa vám uzdáío . . .

Ja, myslel sem si aj na děti, dyž spíja u toho okna, řek stařík. — Janek z Marušú pohlédli na sa. Už starého nerozváďali z toho. Ale děti spaly pěkně; Rozárka sa aj smíla ze spáni. —

Stařenka Hořélkova kývala hJavú, dyž jí to Maruša vykládala. Pravila jí: Pamatuj, cérko, bude u vás brzo jakási proměna.

V týdni začal starý Křupala poléhať. Stěžoval sa na jakúsi slabotu. Ráno sa mu těžko stávaío, leč bojaei sa, že sa rozleží, tož sa dycky zbrcháí. Ale přeca ho to nájposledy zmohio. V pátek zaleh. Přišel ho našěíviť bratr, strýc Křúpalů. Takto spolu bývali dobře, ale on na besedy málody choďúvál. Včil sa přeca zebrál a šéí bratra naščíviť. Zaslal ho v sedačky na ložnici. Křupala sa bratrové] náščevy věcéj uhraz, než dyby k něm přišel pan farář zaopatřovat

Vitaj, šak sem ťa už dávno neviděl. Ani Hanča k nám včil nepříde; nevím, co sine vám podělali. — Ja, co byste nám podělali. Pořád' je jakási šuchtačka, a tož aj dyž člověk nic nedělá, že si rád odpočine, ne tak dyž je nadělaný. A šak víš, jak nám tata praúvál: De t'a rádi majú, nechoď tam často, a de ně, tam nidy. Šak dyby bylo třeba, přídete vy k nám lebo my k vám — Tanu tof ... A tož dyť s tebú néni tak zle. Hledači na ťa sem si zpomjél, jak pan641) farář dysi vykládal budaci u nás: zavolali ho g nemocném na Hornojasenecké paseky v takovéj šutořici, byla čina, nech Bůh brání. Šli tam dvě »uherské« hodiny, pádolali sněhem, co chvíla sa vytahovali s kostelníkem ze zámětě. Příďuci tam do izby ohledá sa pan farář: A tož de máte toho nemocného? Hen préj ale už mu trochu odlehlo. Stařík seďél na kraj pece, dvúmásník mezi koleny a gasáJ »hanáckú svaďbu«.612) A tož já také tak. Už sem sa aj bál, že ťa nezastanu, vet už aj Zbrančena ně vyřizovala, že jí praviía Škrabolka, že's umřel. A tož, o kom pravíja, že umřel, ten préj okřeje. Tož aj ty okřeješ, dá-ji Pámbu.

Ja, ono je dycky lepší »chválabohu« než »dájipámbu«, mysléi nemocný. Šak včil si rozmýšlám: Já už su enom takový divák a Lazar; takový člověk načiž je už na světě. Jak už těch šedesát sa převáží, tož