už po člověkovi nic néni. Všecko sa začíná tratiť. Tak muchy biť íepa-čem,643) Sak z inú prácu íia néni.

A tož dyť já néjsu o moc mladší a ešče neponáhlám.

Janu, ono je těžké, zpříkať sa, dyž přídě tá s tú kosů. De sa hříšný dějů ! Což ty! Čtneš ešče bez brýlí, jak tata, Pámbu mu tam odpusť, do poslední chvíle říkával bez brýlí, a bylo mu šestaosumdesát, dyž umřel. A mně bez brýlí tak - tak že sa ty litery ťakvíja.644) A včil ešče tote. Takový život, to je lepší smrť. Člověk je na ošteru645) sobě aj druhým. Šak abych sa nerúliál, ale už sem sa dosť nabyl na světě. — Což sa to taká tak na ťa oplelo!646)

Ale tak z ničeho nic. Večer sem leh, býl sem zdravý, enom tak posiáblý a na druhý deň už sem na sobě cítil cosi. Potom sem mátožíl647) celu noc a do rána sem zapuchí a v hubě sem mjél všecko zválené.648) Ešče ňa aj v hubě bolí, ale už tak né a mám už aj chuť na jídlo. Už je to na próítú. — Notož, dobrá bolesť, dyž dá pojesť.

Už sa pomaly křísím. Už sem si dnes aj zafajčíl. Enom nohy ňa bolíja a su ešče zakřapený.649) — Nohy dyž bolíja, tož je dobře močiť si jich ve kvakoch.650) — Ja, snáď ně už tak samy odtrnú — Ináč néni. Dyž sme byli mladí, musíme aj to stáří trpěť. Já pravím dycky: Dyby enom nebylo horší. Tak su na to už odevzdaný. Tam u nás sa také pořád jakési nemocisko včil potluka, nájspěš je to híavénka.651) U Švi-ráků leží mladá, ale už je jí lepší. Aj starý pochořévá. Aj ně zakazoval k ním chodiť, aie já si myslím, že bez boží vůle ani vlas z híavy nespadne.

Chorý chvílu tak sa zahledel. Potom praví: Pamatujež-i, dyž tata mjél umříť — Pámbu mu tam odpusť — zdálo sa mu o íabuťách. Vykládá to mamě. Och préj, já sem mjéí sen. Zdálo sa ně o Iabuťách, jak seděly na střeše, a já sem po nich hodíi kamenem, a jedna zletěla. A mama praví: Tato, o Iabuťách to je smrť. Ach, préj, di, hlúpá, di, do snoni věří, stín lapá. Večer nebylo nic. Zhasli. Za chvílu býí tata na izbě a volal: Světlo, světlo! Tož rožli, a on ešče volá: Světlo, světlo! A spadí a bylo po něm. A dveři sa jím oboje otevřely, izbenné aj sinné.

Ja, pamatuju dobře, praví strýc. Dyť ešče tedová o poledni ůa voláí na želé. Jářku, já želé hrubě nemožu. Och, préj, ty si chlap! To já su starý ... a uderýi sa v prsa.

Ale šak to sú, takové zábobouky,652) pravit strýc po chvíli. Dnes sa ně zdálo o tatovi, ale zapomjéi sem co — dyž sem sa hned' podíval do okna obuďaci sa.653) A tož pravíja, že to rádo prší, dyž sa zdá o mrtvých... — A šak cosi bubnuje na okna, pravíí nemocný. Tož sa ti vyráčíf sen.