„Svěcení věnce na hospodu."

Ve vesničce Dolanech u Kutné Hory viděla jsem jako dítě tuto zábavu. Věnec upletený z chvoje nesly družičky v průvodu mládenců ze vzdálenějšího stavení do hostince. Hudba je vedla. U hostince připíjely družičky mládencům a oni družičkám. Pak vylezl jeden z mládenců na žebřík, zavěsil věnec nad vchodem na připravený hák polil jej plecháčem piva, a šlo se tančit.

O mnoho let později viděla jsem tuto zábavu v Kácově nad Sázavou a zapsala si následující přípitky. Nejprve malá družička přednesla: »Mali, mali, maličko, ať se stane pomlčeníčko, abych mohla promluvit s tímto panem mládencem slovíčko. Slovíčko nebo dvě, však to na dlouho trvat nebude. Vivat, páni muzikanti!« Hudba hraje, mládenec odpovídá: »Na zdraví malé družičky, že má modré očičky! Vivat!« (Shledala jsem, že dívky jsou v přípitcích vynalézavější než mládenci. Každá dívka měla jiný, ale mládenci odpovídali: na zdraví této družičky, že má pěkné ša-tičky, botičky, mašličky atd.)

Jiné přípitky: >Na zdraví tohodle mládence, že má košili bez límce a kalhoty na provázku, a to pro samou lásku!« — »Když jsem šel skrz Uhlířský Janovice, stála tam tahle panenka vedle jalovice.« — »Jen vy, pane mládenče, nebuďte tak hrdý, nebo na vás povím, co jste dělal včera u té vrby (že jste nám pořezal vrby.« — »V naší vesnici jest mládenců dosti, ale žádný se nevyrovná mé poctivosti!« — »Krátký žebřík, dlouhý mládenec, aby nás nestál moc zelený věnec!« — »Kdvž jsem šla skrz Psářský dvůr, koukal tam na mě pan mládenec jako vůl.« — >Na zdraví naší družičky, ona má čuby hubičky!« — >Když jsem šla skrz zelený háječek, byl tam mládenců řádeček. Jeden byl hezký, druhý ještě hezčí, a to byl můj znejmilejší!« — »A vy, pane mládenče, nevíte, co je věnec! Když jsem ho chtěla míti, musela jsem pro něj jíti přes hory a mosty, div jsem si nepolámala kosti! (čtyrma koňma vranýma jako sedlák do mlýna).« — »Já mladší družička, červená jak růžička, tichá jak pěnka, na hlavě žlutá korunka.« — »Měla jsem pytel ořechů, hodila jsem je na střechu, co spadnou dolů, ty seberu s jinými spolu, co zůstanou nahoře, ty jsou pána mládence.« — »Já jsem malá družička, spadla jsem do dolíčka, kdo mi z toho dolíčka pomůže, toho si vezmu za muže.« — »O tom já jsem nevěděla od rána až do večera, že se na Račanech věneček dávati má. Jak jsem se to dověděla, hned jsem k městu pospíchala, věnec vila a šátky šila. Stříbrného groše nemám, můj zelený věnec nedám. Kdo by chtěl můj zelený věnec míti, musel by s třema parma koňma, diamantem kovanýma po kácovském mostě jeti!« (Přípitek tento, ze všech nejdelší, zdá se, jest asi nejstarší, řekla mi to stará babička Fišerova z Račan.) — »Když jsem šla okolo našeho stavení, stál jste tam na hromadě kamení, kdybyste si raději ten