kámen srovnal a na mě ústa neotvíral!« — >Na zdraví našeho mládence, že nejraději sedává okolo kamnovce.« — »Vy, pane mládenče, vy jste včera žito vál a ještě jste si hlavu nečesal!« — »Na zdraví našeho mládence, že mu vždy visí tkanička u límce.« — >Když jsem šla okolo Ghabeřského dvora, stál tam tenhle mládenec jako kus vola.« — »Když jsem šla skrz zelený les, vyběhl tam na mě vzteklý pes. Já jsem se lekla, upadla jsem do potůčka, to že bych dostala tohodle mládence za mužíčka!« — »Když jsem šla okolo dubínské hospody, měli lam vsazeny dvě lípy zelený. Na jedné visel věnec, na druhé ctěný pan mládenec.« — »Na zdraví našeho mládence, že nosí na hlavě půl hrnce!« — »Na zdraví tohoto pána, že rád na pivo dává!< — »Když jsem šla skrz zelený les, vyběhl na mě černý pes — já jsem se ho lekla, jako toho mládence dnes.« — »Když přijde máj, zazpívá kos, že náš pan mládenec chodívá bos « — »Na zdraví pana mládence, že má roztrhaně střevíce!« — »Vy, panno družičko hrdá, jestli se letos nevdáte, tak vás někdo hodně zdrbá!< — »Když jsem šla okolo Kamenné Lhoty, visely tam na plotě kalhoty. Neměly nohavic ani límce, a to byly našeho pana mládence.«

Pak se řeklo: »Vy, pane mládenče od nás vyvolený, račte nám zavěsit k potěše náš věnec zelený!« — Když stál na žebříku: »Vy, pane mládenče, neračte se s tím věncem tak dlouho zdržovati. Račte ho zavěsiti, abysme mohli jít tancovat a vám vaši hubu pivem prolejvat « — »Vy, pane mládenče, stojíte na kameně — nezdržujte nám naši hudbu. Bude-li libost vaše, já vám dám zahrát kousek pěkného marše!«

Ředitel V. Smutný v Sadské podal návrh v »Českém Lidu«, aby se hračky pro děti robily jako jinde podle vzorů domácích, vyzdobily českými okrasami. Návrh ten byl uvítán souhlasem v Hlídce literární a v jiných listech. To povzbudilo p. řed. Smutného, že se pokusil podati náčrtky k sestrojení úplného lidového nábytku českého pro děti v čas. »Dětské Květy«, pořádá Frant. Hrnčíř, učitel v Nymburce, vydává V. Neubert na Smíchově, jehož laskavostí zařaďujeme návrhy Smutného do Českého Lidu jako pokračování »Ježíškovy Kuchyňky«, již uveřejněné v Českém Lidu.

V návodu k těmto návrhům poučuje v »Dětských Kvělech« otec děti (I. str. 186): »Dozvěděl jsem se, že vzory nábytku (pro děti) obsaženy jsou v ,Českém Lidu' i opatřil jsem si tuto knihu, jak pozoruji, velmi pěknou. Je nás přemnoho, kteří litujeme, že ty starobylé, krásné a rázovité stavby, nábytek, kroj i zvyky venkovského lidu, jež po staletí se vyvíjely a držely, mizejí, tak že nebude po nich takořka ani památky. Ta změna ovšem přišla sama od sebe, se změnou hospodářského života; nikdo jí nevyvolával a nelze jí zabrániti. Když stavba cihlová je levnější,