rychlejší, bezpečnější, jak bychom mohli žádati, aby hospodářská stavení stavěla se ze dříví s větším úsilím a nákladem. Go by dělal ohromný počet dělnictva, kdyby oblek se nosil 30 neb 40 let, jako někdy?! Tak mnohý zvyk, jindy dobrý, musí býti zanechán, aby šel život s potřebami času. Ale od těchto hospodářských stránek lidového života nutno rozeznávati jiné, jež snášejí se dobře s nynějším životem a jichž není ani nulno ani radno opouštěti. Našim národním písním nevyrovná se ani domácí ani cizí píseň umělá. Zapomínati na ně pro popěvky ceny velmi chatrné je čirá nehospodárnost a nerozum. Podobně se to má s okrasami výšivek, malbami nábytku a nádob a jinými stránkami umění lidového, tak se to má i s rozumem a s moudrostí lidovou, jež uložena jest v pověstech, příslovích a pořekadlech. Tohoto bohatství po předcích zděděného nesmíme se vzdáti, ale musíme je přenésti do nových poměrů, byť bychom byli nuceni pozměniti a přizpůsobiti je. Jak pozoruji, snaží se o to časopis ,Český Liď, proto mám za povinnost jej sobě a vám, milé dítky, předplatiti.«

Děkujíce za toto doporučení, upozorňujeme znova, že náčrtky pana řed. Smutného jsou velice názorné a stačí jen bedlivě si je prohlédnouti a pak zkusiti, jak je možná vyrobiti z tuhého papíru, nebo lépe z lu-penky pro potěšení sobě i dětem hezounké úhledné hračky. Není dále pochyby, kdyby se věci ujal někdo soustavně a ve velkém, že by tím po čase vznikla výroba pravidelná a že by vypudila z domácností výrobky podobné, nevkusné, kdy i ubohé dítě české nuceno jest přivykati nesmyslné, nepřirozené pitvornosti »secessních« hraček, jak výkladní skříně hračkářských skladů o tom poučují. Srovnejte s nimi roztomilé výrobky hraček polských, ve slohu »zakopanském«.

Duše vysvobozené z očistce v způsobu holubiček bílých ze země do nebes vlétají. R. 1833 umřela Houvka myslivcova v Čimickém háji na Tejništi, poh. pradávném božišti nad Trojí. Ona prý se zjevila Novakovej (Novačce, svaté osobě, která pomáhala vysvobozovat duše z očistce1, aby řekla muži jejímu, že je na rok odsouzen do očistce, rukou že se prohřešila, na knize Novačce prsty jí vypálila (zatím tyto listy byly kolníkem páleny). Tato osoba byla spletena poh. náboženstvím.