za barbary, národ barbarsky je ve svých spisech vyhlašovali, kteří přece nebyli takoví, když tolik písemných a rytých památek kamenných po sobě pozůstavili. Však ale Řek, Říman atd. neznali jejich písmo čísti a nápisy slovanské řečtinou a latinou se nedaly vysvětliti, tudy brali outo-čiště k hebrejštině, arabštině, perštině atd, ale ani tímto jazykem nedaly se vysvětliti; pročež dlouho mnohé památné nápisy ladem mrtvy ležely. Hledali učenci cize klíče k těmto památkám, ale nenalezli je. Kdo míní vysvětlovati památky slovanské, musí dokonale jazyky slovanské, mythologii, obyčeje, hry, zpěvy, přísloví slovanská ve všech nářečích dokonale znáti, teprv má pojem o klíči slovan , kterým může poklady otvírati. On musí ruský, český, polský, srbsko-dalmátský, ilyrský, vendický a litavský jazyk neb nářečí znáti. Jak daleko zpytatelé a palratelé angličtí, franzouští, vlaští a němečtí k známosti starožitností slovanských přišli, ať si sami na tuto otázku odpovědí. Když mnozí slov. památky překrákorat nemohli a na rozličné obtížnosti a nesmysly přišli a jiný moudřejší jim pravý smysl té neb oné památnosti slovanské vysvětlili, jim odpor ukázali, za nepravé a za podvržené atd. věci měli. Viz půtky mezi Němci kolikaleté strany idol Retremských rozepře. Osvícenější je chápali a za pravé drželi, ale mnozí jimi zamítali. Tak starobylí skladatelé v první době v Skand -navii (Dánsku, Norvéžsku, Švédsku a Islandsku) zpěvů nordických dle spisů rozmanitých byli prý Skaldové nejslavnější a nejznamenitější básníci. Nyní se ptám, což je to za slovo Skalda, Skalde? Kdyť je to slovanské od skládání, skandování, skladatel písní, zpěvů slovanských. Na Čechách mu řekne každý písničkář, kdo je skladatel národních českých písní. Když křesťanství obce slovanské na severu, na baltickém a volin-ské moři (Ostsee) co pohany roztrhalo, města popálilo, kam se měli utéci slov. kněží pohanští se svými přívrženci? Nežli k severnějším bratřím Dánským, Švédským, Norvéžským a posléze odtud Islandským, Grün-landským*) atd. a tudy mohli Eddu (vědu) přinésti do oných krajin k národům vytisknutým ku Skandinávcům. Slované před lety od Ghva-linského moře až k moři baltickému, od Uralu až k moři sinému (adriatickému) jsou byli usedli. Města, hory, řeky, krajiny slov. (nyní přetvořené) skůro po celé Evropě, v Anglii, Islandě, Dánsku, v Baborsku, v Belgii a j. v. Jak daleko Slované v Africe, v Egyptě (Goplě, Koptě), v Nu-midii a v Karthagu pod rozličnými názvy usazeni byli, to snad odkrejou někdy slovanské nápisy v zemích těchto ukryté.

Bohové u Slovanů byli dvojí: vyšší a nižší, nebeští a zemští. Zemští bohové opět byli dvojí: nadzemní a podzemní. Nadzemní či pozemní bohové na zemi se nalézající, po zemi kráčící, zemi vzdělávající, a oplozující, krajinští a rodinní bohové, pozemští duchové zemřelých předků prý chodí po zemi co stínové a pokuty ze své pohřešky trpějí, semo tamo na zemi neb pod zemí, kde co provinili na léta, až je někdo vysvobodí, jsou prý zavinšovaní a prokletí, v rozličných podobách se lidem nejvíce v noci ukazují atd , lid je osvobozuje. Srov. slov. Zemio-