boh, litv. Ziemenikas, sorabs. Corne Zimenik, česky Zmek, Zmok (Zemek), pols. Smok t j. čert, drak, černobog, zeměduch, zeměbůb, zemský bůh, podzemský bůh (zem, země). Člověk zemřelý do podzemního světa přicházející neb přišlý, stává se duchem, co prý stínem žijící.

Israelité (Židé). R. 1820. přišlo několik Židů z Jerusalema do Prahy sbírati almužny peněžité, chodivše po Židech pražských, sebrali na 6000 zl. stříbra na své chudé bratry v Jerusalemě. Neznali jinou řeč než hebrejskou a této hebrejštině Pražští Židé, Rabíni, nerozuměli, jen toliko Zimmermann, custos cis. bibliotheky křižovník, spisovatel český. Slav. Magistrat pražs. vzal s nimi protokoll, který přetlumočiti musel Zimmermann, peníze jim Magistrat těch 6000 fl. stř. vzal a Magistrat je poslal do Jerusalema, píšíce na sekretáře N. u krále Otty řeckého, aby se ráčil poptati v Jerusalemě, jestli 6000 fl. chudi Židé od Magistrátu a slav. paměti Císař Frant. I. jim také 12.000 fr. stříb. odeslal, tedy dohromady 18.000 zl. obdržeti měli, však císař pán poslal a se ptal skrze svého vyslance N. barona, jestli chudí Židé v Jerusalemě těch 18 000 zl. obdrželi, ale Turci se mu vysmáli a jej s bašetem potupili. Přijda poslanec zpět, oznámil vše, že ničehož ani krejcaru nedostali, Císaři Pánu Františkovi. Císař pán hned list napsal na sultána tureckého císaře; on se ptal bašat, zvláště Jeruzalémského, kteří tyto peníze 18.000 f. za sebou majíce hned je chudým Židům museli doručiti, u přítomnosti p. Barona sekretáře u krále Otty, nyní ale bašata a Turci mají bázeň před ním a všechnu vážnost. Židé tomuto sekretáři, Císaři p. Františkovi a pražským se děkovali tito chudí Židé, kteří se chodili do Josafat údolí na hroby svých praotců modlili a plakati, však za to musili jako otroci Turkům platiti, když se chtěli modliti.

Jezevčiny, poloha na hoře Koňské u Knina na Berounsku, kde se zlato vydobývalo, nalézají se zde hrozné a hlubohé, velké a strašné rejže, jámy v této hoře a kterých nyní jezevci a lišky se zdržují a svá doupata v nich mají. Kolikrát myslivci zdejší Holinové a Subrtové mně vypravovali, že se po stelivě mnoho sáhů dolů do podotknutých hlubokých šachet se svezli za psem, který jezevee honil v Koňským vrchu. V podobné jámě na sta děr nalezl od jezevců a lišek, kolikráte pes v těchto jámách se ztratil, že až druhý a třetí den domů celý utrmácený se vrátil a s těmito dírami, kudy tam psi vstoupili, jenž se větvičkami poznamenaly, jestliže těmito dírami vylezou, a ono nebylo hnuto, když se myslivci psů dočkati nemohli, tudy jinými dírami vylezli, nežli kterými tam vstoupili i protož štěkot psů ne zaslechli a tato hora Koňská s okolím veškerým musí být podminována od samého vybrání zlata v pískových vrstvách.