Předchozí 0445 Následující
str. 438

(arch E). 4. Duchovní stráž (s 20 obrázky svatých, arch G—1 3). Na všech titulcích čteme dole : »Vytištěno v Berlíně«.

Ve třetím oddíle otištěna jest modlitba k sv. Františku Xav., obzvláštnímu patronu »proti děsitedlnému povětří, bleskání a hromobití, v který čas dobré jest jeho obraz umírajícího v svým příbytku míti«, jiná »proti všem čarám a kouzlům, strašydlám a bouřlivému povětří od sv. papeže Urbana vyprobýrovaná«; dále nalézáme zde volání k sv. Do-natu »proti blískání a hromobití a škodlivému povětří«, k sv. Rochn proti moru, sv. Peregrynu ve všech bolestech a úzkostech a j. v.

Jakožto ukázku vypisujeme z těchto modliteb ještě »zažehnávání sv. Antonína Pad.« a »slova proti morové ráně«. Prvé zní: »Ustupte všecky zlý duchové před znamením sv. Kříže "}•, neboť jest přemohl lev z pokolení Judova kmen Davidův. Alleluja.« — Slova proti morové ráně: »To zaznamenal Vel. P. František Solarius Biskup z Salamanie, že při sněmu Trydenským léta P. 1545 přes 20 Biskupů a řeholních Generálů na morové ráně umřelo, tu Patryarcha z Antiochie radil všem společně, aby násl. slova, které od sv. Zachariáse Biskupa Jeruzalémského z jejich vejkladem a žehnáním zanechal, jakožto jistý prostředek proti morové ráně, kdo to při sobě nosí. A když tak udělali, tak žádný na morové ráně neumřel v tom domě, kde ty slova nad domovníma dvéři napsané byli:

+ Z. + D. I. A. + B. I. Z.

+ S. A. B. + Z. H.

G. F. + B F. R. S.

„Slamořezači" v Domažlicích r. 1588.

Podává Ivan Fr. Kitzberger.

Z knihy »Snesení obecní od 1. 1581« chované v domažlickém museu (1. 29) podávám některé zprávy o »řezankářích«, pojmenovaných tu »slamořezači«: »Nařízení mezi slamořezači.*) Jakož také i při slamo-řezačích někteří neřádové proti předešlým starým snesením sou se nacházeli, jakby netoliko, když na kbelce řeží, v tom se neupřímně chovali, tak že mnohdykrát hospodář neb čeládka k nim dohlídnouti nemoha a někdy v tom se jim důvěřujíc, o několik kbelcův míněji nařeží a sobě nicméně zouplna platiti poroučejí, ano také někteří řezanku dlouhou a příhodnou leda odbyli, někdy o krátkém čase, ježto k víře podobný nebude, aby tulik, jakž oni jistiti budou, nařezati měli, předkládají. Protož


*) Cech slamořezačů (řezankářů) dostal mimo jiné též právo postaviti své stroje řezací na náměstí (na rynku) v Domažlicích. Stávali na severní straně hořejší polovice náměstí mezi sloupy v podloubí, které se táhne po obou delších stranách domažlického náměstí. Měli se stavěti „počnouc od prvního sloupu u děkanského kostela. V tak seřaděném pořádku náleželo pak i hospodářům je sobě k řezání řezanky najímati." (Srv. Domažlické Listy 1881.) Bylo tak aspoň po konkurenci!

Předchozí   Následující