Vedle původního jádra a významu toho obyčeje jest nejdůležitější a nejzajímavější rozšíření jeho, omezující se jen na severovýchodní Čechy po Labe. Výsledek tento nesmí býti zamlčen ani podceňován. Když dialekty, výšivky, částečně i způsob stavby a j. svědčící nezvratně o kmenech staroslovanských v nynějších Čechách jsou uznávány a přijímány za platné zůkazy, nemůže býti námitky proti tomuto obyčeji, že by snad nemohl býti zařaděn mezi ně, obzvlášiě kd\ž hranice jeho rýsují se tak ostře a zřetelně a zapadají v táž místa, kde sídlili obojí Charváte, Pšované a Děčané. Obyčeje nepodléhaly přece tak snadno změnám jako stavby a kroje. Náš obyčej mohl býti společným majetkem oněch tří sousedících kmenů.

Veškeré zkoumání utvrzuje mne v tom, že obyčej stláti postýlku z kvítí sv. Janu Křt. večer před památkou narození jeho jest úctyhodný a vzácný přežitek symbolického obyčeje ze starodávného kultu slunečního, který dosvědčují všecky zábavy, obyčeje a pověry svatojanské.

Dosti zajímavý nápis našel jsem za svého pobytu v lázních celko-vických (u Tábora) nad vchodem do mlýna páně Veselého. Začáteční písmena dolů čtena dávají jméno majitelů mlýna

„Oheň kazí mnohé práce a odbírá statek krátce."